[52v]číslo strany rukopisurozkošný a smělý byl, který by sobě obojie jistil zde světa užívati a potom Krista, zde rozkoší světa přijímati a tam nebeské slávy bohatstvie obdržeti. Slyš, co jest o tom Abrahám bohatci vysvědčil, že se pro to mučí! A Lazar toho neužívaje zde, veselí se. Kdy by pozdějšie radosti nebeská měla přijíti, hodně bychom za bláznovstvie mohli počieti. Svatým, králóm, prorokóm, apoštoluom, mučedlníkóm, vyznavačóm, pannám, kteříž všichni potupivše zbožie a potlačivše rozkoši tohoto světa, obětovali sú se pánu Kristu v zámutciech a v smrtech, a tudy došli slávy a cti, v kteréž sú, mohúce jí v rozkošech a utěšení dojíti. Zajisté, najmilejší, potřebie jest těchto řečí vážiti a je pevně držeti. Nebo jináč nelze v nebe vjiti, leč naučenie Kristovo a jeho apoštolóv budem držeti v ustech, v skutciech i u vieře. A toto sú ta naučenie. Střiezlivě, spravedlivě, živu býti, pokoru, trpělivost, lásku a stálost a jiné ctnosti všemi silami držeti. Svět, a co na něm jest, potupiti. Bohatstvi a rozkoší utiekati, pokánie činiti, v zámutciech a biedách radovati se a veseliti. Učiniž ty též, a budeš živ. Buď silného úmyslu ve všech věcech, v pracech, v úzkostech i v mukách, nebo blízko jest Pán, aby vysvobodil, bojuj statečně jako dobrý rytieř Kristuov. A nemysliž v sobě řka: Mnohá a nečíslná jestiť má práce a já sem k nie malý a mdlý, nemohu v tom úmysle do konce setrvati. Slyš, co k tomu die svatý Jeroným: Žádná práce tvrdá, žádná, žádný čas dlúhý nemá se zdáti, čímž se věčná sláva nabývá. A svatý Jan Zlatoustý die: Kto cestu Kristovu pracnú poklá[53r]číslo strany rukopisudá,