[52r]číslo strany rukopisunevěřie, ale uvěřieť, když zbožie jich v chudobu se obrátí. Bohatec hodoval na každý den stkvostně a obláčel se v zlatohlav a v kment. A což nechtěl živ jsa věřiti Mojžiešovi, potom v mukách sa to učil a uzřel, jemuž Abrahám řekl: Ty si bral dobré věci v životě svém. A Lazar též zlé. Protož nynie on se těší, ale ty se mučíš. Co k tomu dieme! Poněvadž takové jest usúzenie, že konec radosti s zámutkem se miesí. I zdali předloženy býti mají na tomto světě zlé věci dobrým. Aniž sú zajisté pravé dobré věci zdejšie. Ale tyto sú pravé věci, o nichž Šalomún die, že lépe jest jíti do domu pláče než do domu hodovánie. Protož poněvadž tak mučeni mají býti, kteříž v životě svém dobré věci přijímali sú. A majícím zde utěšenie, věčná bieda jest uložena, jaký užitek na konci, takový z svých veselí vezmú, když bolesti, muky a věční zámutkové na ně přijdú. Z té řeči také Abrahámovy máme, že všichni, kteříž dobrým duchem vedeni, všecky věci dobré zdejšie potupují a protivné sobě vuolí budú vlásti dobrými věcmi Pána svého a přijmú od něho věčné utěšenie. Protož odvrz, duše, tvá utěšenie zde v tomto údolí pláče, v zemi úsilé a biedy. Nebo všem bude bieda, kteráž se zde těšie, potup časné věci, utiekaj rozkoší a radostí světských odstup od tebe, chlubiti se jedné v kříž Pána našeho Ježíše Krista. O tom jest psal jeden k králi anglickému řka: Zdali se domnieváš i v tomto životě radovati, i v budúciem? Velmi by to člověk