[54r]číslo strany rukopisupověděných s duovody Písem svatých světle se nalézá, že tyto čtyři věci poslednie a budúcie, totiž smrt, súd Boží, pekelné muky a sláva nebeská, všecky ty, kteříž ustaviční a vezdajšie jich pamět mají, velmi a rozličně od hhřiechuov odtrhují a odvodie. Ale málo jest těch lidí, kteříž by to vážili, řiedko na to myslí a pamatují, zdá se lidem, že dlúho živi budú a že v starosti se pokají, Boha upokojí, pekla se vyvarují a tak v rozkoši a prázdnosti živi súce, že slávy nebeské a radosti věčné dojdú. Ne tak nemilostiví, ne tak. Tak naděje lidí zklamává to, Písma svatá zjevně a široce okazují. A protož, leč pokánie činiti budem, všickni spolu zahyneme a zemřeme v hřiešiech našich. Nebo die Eklesiastes: Nebudeme li pokánie činiti, upadnem v ruce Božie a ne v ruce lidské. Ale pohřiechu, kto se kaje, kto na hřiechy pláče, kto spomáhá chudému, kto má slitovánie nad nuzným a biedným, kto myslí o budúcích věcech? Téměř všecko pokolenie toto nepravé a převrácené jest, kteréž nezpravilo srdce svého k dobrému, ale radějie ke zlému. Všickni zemských věcí čemchají, a což jich jest, hledají, ne, co jest Krista Ježíše, dary milují, ctnosti se varují. A jakožto hovada v lýniech, tak oni v mnohých hřiešiech biedně hnijí. Jakožto die prorok: Zkaženi jsú a ohyzdní učiněni jsú v nepravostech svých. Jižť jest Pán s nebe vzhlédl na syny lidské, aby viděl, jest li kto rozumný, a hledaje dobrého, ani se všickni uchytili spolu, neužiteční sú učiněni, aniž jest, kto by činil dobré, jedva až do jednoho. A již se jest naplnil čas, již jest ten stav biedný světa tohoto přišel. O němž