žádného útočiště ani potěšenie ani pomoci nebude. Jakož svatý Anžhelmus die, že na pravici budú hřiechové žalujíce. Na levici diábluov bez čísla, žádná hrozná propast pekla horúcieho. Na vrchu přítomnost Súdce hněvivého, zevnitř svět hořící a vnitř svědomie pálící. A jedva spravedlivý spasen bude. Protož hřiešník tak přistižený kam uteče? Nelze se jemu nikdiež skrýti a okázati se nesnesitedlné. A proto ta výpověd viece jest strašlivá, nebo toliko tělo nerozsuzuje, ale i duši potupuje. Jakož o tom čte se příklad, že dva bratřie, jeden blázen a druhý múdrý, šli spolu cestú. A když přišli na rozcestie, když jedna cesta byla pěkná a utěšená a druhá nezpuosobná a drstnatá, tehdy, blázen vida cestu pěknú, múdrý odpověděl: Bratře, ač cesta tato utěšená jest, však věz, že do zlé hospody vede. Protož já radím, abychom túto jinu cestú šli, a ač jest neveselá, však do poctivé a pokojné hospody vede. Odpověděl blázen: Viecť já věřím očima svýma než tobě o tom, čehož nevidíš. A tak se bral tu cestú rozkošnú. Uzřev to múdrý, nechtě po něm zuostati, i šel také za ním. A když sú šli spolu, rozehnáni súc, zjímáni jsú a do vězenie každý obzvlášť vsazeni. Potom stalo se jest, když král té země jednoho dne přikázal všecky vězně přivésti před se, aby je súdil, mezi kterýmiž i tato dva bratry přivedena