[10v]číslo strany rukopisuGn19,35 Daly sú i tu noc otci píti vína i vešla jest menšie dcera a spala s ním a aniž tehdy zajisté cítil jest, když se s ním položila ani kdyžto jest vstala. Gn19,36 Tehdy počele sta dvě dceři Lotovy z ótce svého. Gn19,37 I porodila jest větčie syna a nazvala jméno jeho Moab. Onť jest otec Moabitských až do dnešnieho dne. Gn19,38 Menšie také porodila syna a nazvala jméno jeho Amon, to jest syn lidu mého, onť jest otec Amonitských až dodnes.
XX
Gn20,1 Odtad šed Abraham do země na poledne, přebýval jest mezi Kades a Sur. A putoval jest do Geraris. Gn20,2 I řekl jest o Sáře, ženě své: Sestra má jest. Tehdy poslal jest Abimelech, král gerarský, a vzal jest jí. Gn20,3 I přišel jest bóh k Abimelechovi skrze sen v noci a vece jemu: Aj umřeš pro ženu, kterú si vzal, nebť má muže. Gn20,4 Ale Abimelech byl se jie nedotekl, i vece: Pane, zdali lid nevědúcí a spravedlivý zahubíš? Gn20,5 Však on řekl mi jest: Sestra má jest. A ona řekla: Bratr mój jest. V sprostnosti srdce mého a čistotě rukú mú učinil sem to. Gn20,6 I řekl jest k němu bóh: I já to viem, žes z sprostnosti srdce učinil. A proto ostřiehal sem tebe, aby nehřešil proti mně a nedopustil sem, aby se jie dotekl. Gn20,7 Protož nynie vrať muži ženu jeho, neb prorok jest a modlitiť se bude za tě a budeš živ. Pakli nebudeš chtieti vrátiti, věz, že smrtí umřeš ty i všecky věci, které tvé jsú. Gn20,8 A ihned v noci povstav Abimelech, zavolal jest všech slúh i mluvil jest všecka slova tato v úši jích, i báli sú se všickni mužie velmě. Gn20,9 A povolal jest také Abimelech Abrahama i řekl jest jemu: Co jsi nám učinil? Co sme shřešili proti tobě, žes uvedl na mě a na královstvie mé hřiech veliký? Jehož si neměl učiniti, učinil si nám. Gn20,10 A opět zprosiv vece: Cos viděl, žes to učinil? Gn20,11 Odpověděl jest Abraham: Myslil sem s sebú řka: Snad nenie bázni božie v miestě tomto i zabijí mě pro ženu mú. Gn20,12 A jinak i právě sestra má jest, dcera otce mého a ne dcera mateře mé, i pojal sem jí za ženu. Gn20,13 A když vyvedl mě bóh z domu otce mého, řekl sem k ní: To milosrdenstvie učiň se mnú na každém miestě, do kteréhož vendeme, řkúc, že bratr tvój sem. Gn20,14 Tehdy vzal jest Abimelech ovce a voly a slúhy a dievky a dal jest Abrahamovi a navrátil jemu Sáru, ženu jeho Gn20,15 a vece: Země před vámi jest, kdežť se koli tobě líbiti bude, přebývaj. Gn20,16 A Sáře řekl jest: Aj tisíc střiebrných dal sem bratru tvému, toť bude tobě na zástěru očí ke všem, ktož s tebú jsú, a kamžkoli pójdeš, pomni, žes byla popadena. Gn20,17 A když se jest modlil Abraham, uzdravil jest bóh Abimelecha i ženu jeho, i dievky jeho i rodily sú. Gn20,18 Neb zavřel bieše bóh každý život domu Abimelechova pro Sáru, ženu Abrahamovu.
XXI
Gn21,1 I navštievil jest hospodin Sáru, jakož bieše zaslíbil, a naplnil, které věci jest mluvil. Gn21,2 I počala jest a porodila syna v starosti své v času, kterýž jie bieše předpověděl bóh. Gn21,3 I nazval jest Abraham jméno syna svého, jehož porodila jemu Sára, Izák Gn21,4 a obřezal jest jeho osmý deň, jakož jemu bieše přikázal bóh. Gn21,5 Když ve stu letech bieše, toho zajisté věku otcova narodil se jest Izák. Gn21,6 I řekla jest Sára: Smiech učinil mi bóh, ktožkolivěk uslyší, posměje se mi. Gn21,7 A opět vece: I kto by uslyše uvěřil Abrahamovi, že by Sára krmila syna, jehož jest jemu porodila již starci. Gn21,8 Tehdy rostlo jest dietě a odkrmeno jest. I učinil jest Abraham veliké hody v deň jeho odkrmenie. Gn21,9 A když jest viděla Sára syna Agar ejiptské hrajíc s Izákem, řekla jest k Abrahamovi: Gn21,10 Vyvrz dievku tuto i syna jejieho, nebť nebude dědicem syn dievky s synem mým Izákem. Gn21,11 Tvrdě jest to vzal Abraham pro syna svého. Gn21,12 Jemužto jest řekl bóh: Nezdajť se tobě ostro nad dietětem a nad dievkú tvú. Všecky věci, kteréž die tobě Sára, slyš hlas její, neb v Izákovi nazváno bude tobě siemě. Gn21,13 Ale i syna dievky učiním v lid veliký, neb siemě tvé jest. Gn21,14 A tak vstav Abraham ráno a vzem chléb a lahvici vody, vloži na pleci jejie a dal jie dietě i pustil jest jí. Kterážto když otjíde, blúdieše po púšti Bersabé. Gn21,15 A když by strávena voda v lahvici, zavrže dietě pod jedno dřevo, kteréž tu biechu, Gn21,16 i otešla jest, seděla jest proti němu daleko, jako by mohlo lučiště střeliti. Neb řekla jest: Neuzřím mrúcieho dietěte. A sediec proti, pozdvihla jest hlasu svého a plakala jest. Gn21,17 Ale uslyšal jest bóh hlas dietěte. I povolal jest anděl Páně Agar z nebe řka: Co činíš, Agar? Neroď se báti, neb uslyšal jest buoh
