[10r]číslo strany rukopisujích tu nalezeno deset? Řekl jest: Neshladím pro deset. Gn18,33 Odšel jest hospodin, když jest přestal mluvit k Abrahamovi, a on vrátil se na miesto své.
XIX
Gn19,1 I přišla sta dva anděly do Sodomy večer a Lot sedieše v bráně městské. Kterýžto když uzře je, vstal jest a šel v cestu jím a poklonil se nicí na zemi Gn19,2 a řekl jest: Prosím, páni, schylte se do domu služebníka vašeho a ostaňte tu. A umyjte nohy váše a ráno pójdete cestú vaší. Kteřížto sú řekli: Nikakež, ale na ulici ostaneme. Gn19,3 A připuzoval jest je mnoho, aby se obrátili k němu. A když sú vešli do domu jeho, učinil jest hody, uvařil přesnici a jedli sú. Gn19,4 A prvé než sú šli spat, mužie města oblehli sú dóm jeho, ot dietěte až do starého vešken lid spolu Gn19,5 i povolali sú Lota a řekli sú jemu: Kde jsú mužie, kteří sú vešli k tobě v noci? Vyveď je sem, ať je poznáme. Gn19,6 Vyšed k ním Lot, po sobě přiklopiv dveře vece: Gn19,7 Neroďte, prosím, bratřie moji, neroďte toho zlého činiti. Gn19,8 Mámť dvě dceři, kteréž ještě nepoznale muže, vyveduť je k vám a požívajte jích, jakož se vám líbí, když jediné nic zlého neučiníte mužóm těmto, neb sú vešli pod stien střechy mé. Gn19,9 A oní odpověděli sú: Otejdi tam! A opět řkú: Všel si jako příchozí. Zdali aby súdil? Protož těť samého viece než je trápiti budeme. A učinichu násilé Lotovi přieliš prchlivě, již blízko bieše, aby vylomili dveře. Gn19,10 A aj pustili sú ruce mužie a uvedli sú k sobě Lota i zavřechu dveře. Gn19,11 A ty, kteříž vně biechu, porazili sú slepotú, od najmenšieho až do najvětčieho, takže sú dveří nalézti nemohli. Gn19,12 A řekli sú k Lotovi: Máš li zde z tvých kterého zeti neb syny neb dcery, všecky, ktož sú tvoji, vyveď z města tohoto. Gn19,13 Neb shladíme miesto toto, protože jest vzrostlo volánie jích před hospodinem, jenž poslal nás, abychme zatratili je. Gn19,14 Tehdy vyšed Lot, mluvil jest k zeťóm svým, kteříž pojieti mějiechu dcery jeho. A řekl jest jím: Vstaňte, vyjděte z miesta tohoto, neb shladí Pán město toto. A zdál se jest jím, jako by kumštuje mluvil. Gn19,15 A když jest bylo ráno, nutiechu jeho andělé řkúce: Vstaň a vezmi ženu tvú a dvě dceři, kteréž máš, aby i ty nezahynul spolu v hřiechu města. Gn19,16 A když se odtahováše, popadli sú ruku jeho a ruku ženy jeho a ruku dvú dcer jeho, protože odpustil hospodin jemu, Gn19,17 a vyvedli sú jeho a postavili za městem a tu sú mluvili k němu řkúce: Spas duši tvú a neroď se ohlédati za se a neostávaj na všelikém miestě při krajině. Ale na hóře spasena se učiníš, aby i ty spolu nezahynul. Gn19,18 I řekl jest Lot k ním: Prosím, pane mój, Gn19,19 že jest nalezl slúha tvój milost před tebú a zvelebil si milosrdenstvie tvé, kterés učinil se mnú, aby spasil duši mú. Anižť mohu na hóře spasen býti, aby snad nezachvátilo mne zlé a umřel bych. Gn19,20 Jest město malé tuto blíž, do kteréhož mohu utéci a spasen býti v něm. Zdali ne maličké jest a živa bude duše má? Gn19,21 I řekl jest k němu: Aj také přijal sem v tom prosby tvé, abych nepodvrátil město, za něž mluvil si. Gn19,22 Pospěš a spas se tu, neb nebudu moci učiniti ničehož, doňavádž nevendeš tam. Protož nazváno jest jméno města toho Segor. Gn19,23 Slunce vyšlo jest na zemi a Lot všel jest do Segor. Gn19,24 Tehdy Pán dštil jest na Sodomu a Gomorru síru a oheň[i]oheň] ohniem s nebe Gn19,25 a podvrátil jest města ta i všicku vlast v ókolí, všecky přebyvatele měst i všecky zemské zelenosti. Gn19,26 A ohlédši se žena jeho za se, obrátila se jest v slúp solný. Gn19,27 Tehdy Abraham povstav ráno, kdežto stáše prvé s hospodinem, Gn19,28 popatřil jest na Sodomu[j]Sodomu] ſodo a Gomorru i na všicku zemi krajiny té i viděl jest, an vstupuje pýř z země jako dým niestěje. Gn19,29 Když zajisté podvrátil bóh města krajiny té, rozpomenul se jest na Abrahama a vysvobodil jest Lota z podvrácenie měst, v nichžto přebýváše. Gn19,30 I vstúpil jest Lot z Segor a přebýval na hóře, také dvě dceři s ním, neb se báše přebývati v Segor, i bydlil jest v jeskyni, on i dvě dceři jeho. Gn19,31 I řekla jest většie k menšie: Otec náš stár jest a nižádný z mužóv nezóstal na zemi, jenž by mohl vjíti k nám podlé obyčeje všie země. Gn19,32 Poďme, zapojme jeho vínem a spěme s ním, abychme zachovati mohly z ótce našeho siemě. Gn19,33 A tak dale sta otci svému píti víno noci té. A vešla jest větčie a spala s ótcem. A on necítil ani kdy se s ním dcera položila ani kdy vstala. Gn19,34 Druhého také dne řekla jest větčie k menší: Aj spala sem včéra s ótcem mým, dajme jemu píti vína také tuto noc a spáti budeš s ním, abychme zachovaly siemě z ótce našeho.
