[11v]číslo strany rukopisujest k synóm Eth řka: Gn23,4 Příchozím a hostem jsem u vás. Dajte mi právo pohřebu s vámi, ať pohřebu mrtvého mého. Gn23,5 I odpověděli sú synové Eth a řekli sú: Gn23,6 Slyš nás, pane. Knieže božie jsi u nás. U výborných hrobiech naších pohřeb mrtvého tvého. A[14]napsáno dvakrát nižádný[15]napsáno dvakrát tobě[16]napsáno dvakrát brániti nebude moci, by v hrobě jeho nepohřebl mrtvého tvého. Gn23,7 Vstal jest Abraham a poklonil se lidu země, synóm Eth, Gn23,8 a řekl jest k ním: Poňavadž se líbí duši vaší, abych pohřebl mrtvého mého, slyšte mě a orodujte za mě před Efronem, synem Seor, Gn23,9 ať mi dá jeskyni dvojitú, kterúž má na poslední straně pole svého, za penieze hodné ať mi jí dá před vámi u vládařstvie hrobu. Gn23,10 A přebýváše Efron uprostřed synóv Eth. I odpověděl jest Efron k Abrahamovi přede všemi slyšícími, kteříž vcháziechu do brány města jeho, řka: Gn23,11 Nikoli tak nebude, pane mój, ale viece poslúchaj, coť mluvím. Pole dávám tobě i jeskyni, kteráž v něm jest, před přítomnými syny lida mého, pohřeb mrtvého tvého. Gn23,12 Poklonil se jest Abraham před bohem i lidem země. Gn23,13 A mluvil jest k Efronovi před okolostojícím lidem: Prosím, aby slyšal mě. Dámť penieze za pole, vezmi je, a tak pohřebu mrtvého mého. Gn23,14 Odpovědě Efron: Gn23,15 Pane mój, slyš: Země, kteréž žádáš, za čtyři sta střiebra závaží stojí, tatoť jest mzda mezi mnú a tebú[m]tebú] te. Ale kterakkoli mnoho jest to, pohřeb mrtvého tvého. Gn23,16 To když uslyše Abraham, odvážil jest penieze, kterýchž Efron požádal bieše, před slyšícími syny Eth, čtyři sta závažie střiebra zkušeného a rázu obecného. Gn23,17 I potvrzeno jest pole někdy Efronovo, v němžto bieše jeskyně dvojitá patřéc na Mambre, tak pole jako jeskyně i všecko dřievie jeho ve všech krajinách v ókol Gn23,18 u vládařsvie Abrahamovi před vidúcími syny Eth a přede všemi, kteříž vcháziechu do bran města toho. Gn23,19 A tak pohřebl jest Abraham Sáru, ženu svú, v jeskyni pole dvojité, jenž patří na Mambre, to jest Ebron v zemi Kanaan. Gn23,20 A potvrzeno jest pole i jeskyně, kteráž bieše v něm, Abrahamovi u vládařstvie hrobové od synóv Eth.
XXIIII
Gn24,1 I bieše Abraham starý a dnóv mnohých a hospodin ve všech věcech požehnal jest jemu. Gn24,2 I řekl jest k služebníku staršiemu domu svého, kterýžto bieše nade všemi věcmi, kteréž mějieše: Polož ruku tvú pod ledvie mé, Gn24,3 abych tě zapřisáhl skrze pána boha nebe i země, aby nebral ženy synu mému ze dcer kananejských, mezi nímižto bydlím. Gn24,4 Ale do země a pokolenie mého aby šel a odtud aby vzal ženu synu mému Izákovi. Gn24,5 Odpověděl jest slúha: Nebude li chtieti žena přijíti se mnú do země této, zdali mám za se vésti syna tvého k miestu, z něhožto si vyšel? Gn24,6 A řekl jest Abraham: Varuj se, aby někdy neodvodil tam syna mého. Gn24,7 Pán bóh nebeský, jenž jest vzal mě z domu otce mého a z země narozenie mého, jenž mi jest mluvil a přisáhl řka: Semeni tvému dám zemi tuto. Onť pošle anděla svého před tebú a vezmeš odtad ženu synu mému. Gn24,8 A pakli by žena nechtěla jíti za tebú, nebudeš zavázán přísaze. Syna mého netoliko nevoď za se tam. Gn24,9 Tehdy položil jest slúha ruku svú pod ledvie Abrahama, pána svého, a přisáhl jest jemu na tu řeč. Gn24,10 I vzal jest deset velblúdóv z stáda pána svého i odšel jest, ze všech dobrých věcí jeho nesa s sebú. A jda přišel jest do Mezopotanie do města Náchorova. Gn24,11 A když jest kázal, aby velblúdové pojedli za městem u studnice večer toho času, který obyčej mají ženy vycházeti k vážení vody, řekl jest: Gn24,12 Pane bože pána mého Abrahama, potkaj se dnes se mnú, prosím, a učiň milosrdenstvie s pánem mým Abrahamem. Gn24,13 Aj já stojím blízko u studnice vody a dcery přebyvatelóv tohoto města vyjdú k vážení vody. Gn24,14 Protož dievka, kteréž já řku: Nakloň vědro tvé, ať se napiem, a ona odpovědě: Pí, také i velblúdóm tvým dám nápoj, ta jest, kterús připravil slúze tvému Izákovi: A skrze to urozumiem, žes učinil milosrdenstvie s pánem mým. Gn24,15 Ještě sám sobě slóv nedokona a aj Rebeka vycházieše, dcera Batuelova, syna Melche, ženy Náchora, bratra Abrahamova, majíc vědro na plecí, Gn24,16 dievka pěkná přieliš a panna krásná a nepoznalá muže. A sstupováše k studnici a naplnila bieše vědro i vracováše se. Gn24,17 A potka jí slúha i vece: Málo mi ku požření daj vody z vědra tvého. Gn24,18 Kterážto odpovědě: Pí, pane mój. A rychle složila jest vědro na loket svój i da jemu nápoj. Gn24,19 A když se on napi, přidala jest: Také i velblúdóm tvým naberu vody, ažť se všickni napijí. Gn24,20 A vylivši vědro v koryto, běžala jest za se k studnici, aby nabrala vody, a načřev[12r]číslo strany rukopisuši
