Arnon až do Jebot a do synóv Ammonových, neb silnými posádkami držieny biechu krajiny Ammonitských. Nu21,25 Tehdy vzal jest Izrahel všecka města jeho a přebýval jest v městech Amorejského, v Ezebon. t. i u vesniciech jeho. Nu21,26 Město Ezebon bylo jest krále Seon amorejského, jenž jest bojoval proti králi moabskému. I odjal jest všicku zemi, kteráž panovánie jeho bieše, až do Arnon. Nu21,27 Protož praví se v přísloví: Poďme do Ezebon, vzděláno a ustaveno buď město Seon. Nu21,28 Oheň vyšel jest z Ezebon, plamen z města Seon a sehltil Ar Moabitských a bydlitele vysokostí Arnon. Nu21,29 Běda tobě, Moab, zhynul si, lide Tamos! Dal sem syny jeho v utiekaní a dcery u vězenie králi amorejskému Seon. Nu21,30 Jho jích zhynulo jest ot Ezebon a ž do Dibon, ustalí přišli sú do Jofe a až do Medeba. Nu21,31 A tak přebýval jest Izrahel v zemi Amorejského. Nu21,32 I poslal jest Mojžieš, kteřížto by prošpehovali Azer, jehožto dobyli sú uliček a obdrželi sú přebyvatele. Nu21,33 A obrátili sú se a vstúpili sú po cestě Basan. A potkal se jest s ními Og, krála bazanský, se vším lidem svým, chtě bojovati v Edrai. Nu21,34 I řekl jest Pán k Mojžiešovi: Neboj se jeho, neb v ruku tvú dal sem jej i vešken lid i zemi jeho a učiníš jemu, jako si učinil Seon, králi amorejskému, bydliteli Ezebon. Nu21,35 Protož pobili sú i toho i syny jeho i vešken lid jeho až do zahubenie a obdrželi sú zemi jeho.
XXII
Nu22,1 A šedše stany postavili sú v polích moabských, kdežto za Jordánem Jericho ustaveno jest. Nu22,2 Tehdy vida Balak, syn Zeforóv, všecky věci, kteréž učinil bieše Izrahel Amorejskému Nu22,3 a že by se jeho báli Moabitští a náhlosti jeho že by snésti nemohli, Nu22,4 řekl jest k větčím rodu Madian: Tak zahladí tento lid všecky, kteříž v naších končinách přebývají, jakož jest obykl vól trávu až do kořenie trhati. Neb on bieše toho času král v Moab. Nu22,5 Protož poslal jest posly k Balámovi, synu Beor, proroku, jenž přebýváše nad řekú země synóv amonských, aby povolali jeho a řekli: Aj vyšel jest lid z Éjipta, jenž jest přikryl svrchek země, sedě proti mně. Nu22,6 Protož poď a zlořeč lidu tomu, neb silnějí mne jest, zdali bych kterak mohl pobiti a vyvrci jej z země mé. Neb sem poznal, že by byl požehnaný, komuž požehnáš, a zlořečený, na kohož zlořečenstvie shromáždíš. Nu22,7 I šli sú starší moabští a větčí rodem Madian, majíce prorokovánie mzdu v rukú. A když přijidechu k Balámovi a vypravichu jemu všecka slova Balakova, Nu22,8 on odpovědě: Ostaň zde noci a odpoviem, cožkoli by mi řekl Pán. A když oní ostachu u Baláma, přišel jest hospodin a vece k němu: Nu22,9 Co sobě chtějí lidé títo u tebe? Nu22,10 Odpověděl jest: Balak, syn Zeforóv, král moabitský, poslal jest ke mně Nu22,11 řka: Aj lid, jenž jest vyšel z Éjipta, přikryl jest svrchek země: Poď a zlořeč jemu, zdali bych kterak mohl bojuje zahnati jej. Nu22,12 I řekl jest Pán k Balámovi: Neroď jíti s ními ani zlořeč lidu, neb jest požehnaný. Nu22,13 Jenž povstav ráno, řekl jest ke kniežatóm: Jděte do země vašie, neb zabránil mi jest bóh jíti s vámi. Nu22,14 Vrátivše se kniežata řekli sú k Balakovi: Nechtěl jest Balám přijíti s námi. Nu22,15 Opět on mnoho viece a urozenejších, než dříve poslal bieše, [poslal jest]text doplněný editorem. Nu22,16 Kteřížto když přijidechu k Balámovi, řekli sú: Takť die Balak, syn Zeforóv: Nemeškaj přijíti ke mně, Nu22,17 k hotovému poctiti tě, a cožkoli chtieti budeš, dám tobě. Poď a zlořeč lidu tomuto. Nu22,18 Odpověděl jest Balám: By mi dal Balak plný dóm svój střiebra a zlata, nemohu proměniti slova pána boha mého, bych viece nebo méně mluvil. Nu22,19 Prosím, abyšte zde ostali také této noci, abych zvěděti mohl, co by mi opět odpověděl hospodin. Nu22,20 Tehdy přijíde Pán k Balámovi v noci a vece k němu: Přišli li sú, aby tebe povolali lidé títo, vstaň a jdi s ními, tak toliko, aby což tobě rozkáži, učinil. Nu22,21 I vstal jest Balám ráno a osedlav oslici svú bral se jest s ními, Nu22,22 i rozhněval se jest bóh. A stál jest anděl Páně na cestě proti Balámovi, jenž sedieše na oslici a dva služebníky mějieše s sebú. Nu22,23 Vidúci oslice anděla stojícieho na cestě s nahým mečem, odvráti se s cesty i jdieše po poli. Kterúžto když tepieše Balám a chtieše k stezce navésti, Nu22,24 stál jest anděl na úzkostech dvú zdí, jímiž vinnice ohraženy biechu. Nu22,25 Jehož uzřevši oslice přivinu se k stěně a přitřela jest nohu sedícieho. A on opět tepieše, Nu22,26 a nicméně anděl k miestu úzkému přišed, kdežto ani na pravici ani na levici možieše s cesty uhnúti. v cestě stál jest. Nu22,27 A když jest viděla oslice stojiece anděla, pade před nohami sedícieho, jenž rozhněvav se silnějie tepieše kolem boky jejie. Nu22,28 I otevřel jest Pán ústa oslici i mluvila jest: Co sem tobě učinila? Proč mě
