[20]číslo strany rukopisui v těhotnosti i při porodu k Bohu samému všecko své zření měly a jeho samého za pomoc žádaly. Nebude-li on jim svou pomocí[ap]pomocí] pomocy přítomen, všickni lidé, byť přítomní byli, nic jim neprospějí. Nebude-liť Bůh přítomný, všecka pomoc lidská jest daremní.

Za tou také příčinou na ženy těžkosti ty Bůh přepouští, aby se vroucněji a živěji Bohu modlily, a když by jim Bůh, Otec ten nebeský, šťastně pomohl, snažněji a častěji jemu díky činily, že jest jim v jejich těžkém kříži a v prácech porodu neráčil dáti zahynouti. Nebo veliká dobrodiní chtějí míti veliká děkování. Opět: Když by z svých šesti neděl šťastně vyšly, aby za zdraví navrácené mysl Bohu vděčnou prokazovaly, s Jeremiášem říkajíce: Milosrdenstvím Páně se stalo, že v nic obráceni nejsme (Thren. 3). A s Davidem: Hospodin potrestal mne, ale v moc smrti nevydal mne (Žalm 118). Anobrž aby pobožnější byly a za své milé malé dítky, kteréž tak pracně a bolestně na svět [21]číslo strany rukopisuvyvedly, pilněji se modlily, jim zdraví, štěstí, božího požehnání žádaly, aby vyrostouce nádoby milosrdenství božího býti mohly. Tak se modlil Izák za Jákoba, Jákob za Jozefa a za jiné syny své. Job za rodinu svou. Veliká jest potřeba rodičům za děti se modliti.

Mnozí na nepodařilost dětí svých naříkají a nemyslí, že tím sami vinni sou, když se za ně nemodlí, aby v dobrém prospěch brali, aby s nimi Pán Bůh a jeho svatí andělé přebývali. Nad to pak, aby ty děti své v bázni a kázni Páně vychovali. Vychování jest druhé přirození, jak kdo začne z mládi, tak i táhne k stáři. Při vychování pak opatrovati mají[aq]mají] magi tělo, opatrovati mají[ar]mají] magi duši. Tělu sou povinni pokrmem, oděvem a metlou. Duši cvičením pobožností[as]pobožností] pobožnoſti a mravností[at]mravností] mrawnoſti. Pobožnost plodí dobré svědomí před Bohem. Mravnost dobrou pověst před lidmi. To kteří činí, povinnost věrných rodičů činí, jakž o tom (Efez. 6) svatý Pavel mluví.