[18]číslo strany rukopisutak porušení jsme, že přirozený ten neduh hříchy každodenními z husta a těžce rozmnožujeme, a pohlaví ženské má své zvláštní vady, mdloby, nedostatky, ženy zajiste mnohé sou aneb hněvivé a hněvem sobě samy i plodu škodí, sou nevhodné, sou mnohé hned od přirození pyšné, k pejše a k nádhernosti schopné, k nenávisti a závisti bližním naklonné. Pejcha a nenávist mnohých obyčejně se přidrží. Pejchají, tato že bohatá, jiná že krásná, jiná že vzáctného rodu, pročež Bůh ten kříž těžký na ně vkládati a je jako v uzdičku svou pojímati ráčí, aby se pod mocnou ruku boží kořily, a to že mdlé nádoby a bídné stvoření boží sou, poznávaly. A jistě kdyby ženy na to často a osvíceně myslily, jakému kříži, k jakým strastem a bídám Bůh je poddal, tak zlé, pyšné, svárlivé, hněvivé by nebyly, ale v tichosti a v pokoře před Bohem i před lidmi by chodily a život svůj vedly, byť pak i bohaté, vzáctné a slavné u světa byly. Nebo Bůh tomu kříži a těm strastem ne jen [19]číslo strany rukopisuchudé a u světa snížené ženy poddal, ale i nejbohatší, nejslavnější manželky knížat a nejmocnějších světa pánův[am]pánův] Panůw proto, že i ony sou dcery Evy, pročež pokuta na Evu vzložena i na ně dokračuje. Kdyby se bohaté a mocné ženy od kříže toho penězi vyplaceti mohly, jistě mnoho by za to daly, ale že jest Bůh spravedlivý, chce, aby tu rovnost byla, aby v té věci ženy bohaté a vzáctné[an]vzáctné] wzáctne před chudými, které[ao]které] ktere bez toho dosti bíd a těžkosti mají, nic napřed neměly.

III. Proto Bůh ta smutná dívadla lidem před oči staví a na ženy takové těžkosti a uzkosti při porodu přepouští, že za časté blizske i smrti bývají Abychom tomu rozuměli, jak jest to veliké boží dobrodiní, nýbrž jak jest to veliký div boží, jestliže se děťátko šťastně na svět narodí, a abychom to věděli všickni, že člověka rození není skutek moci lidské, ale skutek boží divný a zvláštní.

IV. Kříž takový Bůh na ženy vskládati ráčí, aby ve všech svých uskostech