[81r]číslo strany rukopisuPotom do Medolánského města[bbt]města] Mmieſta šel a tu dva sv. Fautinus a druhý Jovita v žaláři pro svatú vieru vězešta, ale anděl přišed vyvedl je[bbu]je] gie z[bbv]z] ž žaláře před město. A tu svatého Sekunda nalezše[bbw]nalezše] naležſſe, pokřtila jej vodú, ješto jima v tu hodinu Božím divem z uoblaka byla spadla. A když tak nábožně Bohu slúžieše a svatých mučedlníkuov těla pochovavše, tu kázal jej starosta jménem Sapricius jieti a v žaláři zamknúti. A když v tom žaláři i v druhém přebyl, zevil se[bbx]se] ſie jemu Hospodin a řka: „Neboj se[bby]se] ſie, Sekunde, nebť já sem vždy s tebú a pomohu tobě ze všeho.“ A když bylo nazejtřie, kázal ten starosta Sapricius svatého Sekunda i s jinými svatými, kteréžto u vězení držal, před se[bbz]se] ſie přivésti, smolu a pryskyřici[bca]pryskyřici] pryſkyrzyrzy, spolu rozškvařujíc, na jich hlavy a v jich hrdla léti. A když jim to nic nevadilo, kázal Sapricius[bcb]Sapricius] Sparyczyus svatému Sekundovi tu inhed hlavu stieti a druhého jeho tovařiše, jemužto bylo jmě Kalocerus, do jiného[bcc]jiného] gmeho města poslav, kázal zahubiti. Tehda, když svatému Sekundovi by hlava sťata, přišedše andělé jeho svaté tělo pochopili a sladkými hlasy zpievajíce, počestně pochovali.
O životu svaté Mariji Ejipciace
A byla jedna hřiešná žena, jmě bylo Maria Ejipciaka, ta se[bcd]se] ſie na své hřiechy rozpomenuvši a nad svú hřiešnú duší se[bce]se] ſie slitovavši, na púšť běžela[bcf]běžela] biežiela. A tu, ztrastný život vedúci, hlad, zimu i horko trpieci, Bohu snažně slúžieci sedmmezcietma let, nikda člověka nevidúc, bydlela. Těch časuov jeden svatý muž, opat, jemužto jmě bylo Zozimas, když se[bcg]se] ſie přez řeku Jordán přebrav, na dalekú púšť šel, zdali by kterého svatého pústeníka nalezl. A tak po púšti jda, uzřel, ano jedna žena po púšti chodí všecka[bch]všecka] wſſecžka nahá a črná, aneb slunečnú horkostí byla ohořelá. A to jest ta byla Maria Ejipciaka. A když toho otce svatého zazřela, inhed se[bci]se] ſie na běh oddala. A svatý Zozimas[bcj]Zozimas] Iozymas, to uzřev, snažně se[bck]se] ſie po nie oddal běže. To ona uzřevši, od něho běžéc, k němu vece: „Boží
