[81v]číslo strany rukopisumuži Zozyma, proč po mně běžíš? Neměj mi za zlé, nesmějiť se[bck]se] ſie k tobě obrátiti, neb sem žena nahá. Ale vrz mi svój plášť, ať se[bcl]se] ſie oději, bez studu s tebú pomluvím.“ Tehda svatý opat, uslyšev, ana jej menuje, velmi se podiviv, svuoj jí plášť vrhl. A inhed na zemi padna, jie pokorně poprosil, aby jemu své požehnánie ráčila dáti. K němužto ona vece: „To na tě slušie, otče svatý, jenž jsi v knězském duostojenství, aby mně své požehnánie dal.“ To opat uslyšev, že ona jmenuje knězstvie jeho, viece se počel diviti a vždy stoje, aby jemu požehnánie dala. Promluvi a řkúc: „Buď požehnán všemohúcí Buoh, našich duší vykupitel.“ A to řekši, poče se[bcm]se] ſie Bohu, spěvši ruce, modliti. A v tu hodinu svatý opat vzezřev uzřel, ana na loket zdvižena a v povětří stojí. I počel se[bcn]se] ſie domnievati, by byl některaký duch bludnej a jeho oblúditi chtě, i učinil lestně, jako by se Bohu modlil. K němužto ona vece: „Hospodin toť má odpustiti, že mě, hřéšnú ženu, zlým duchem mníš.“ V tu dobu ji svatý Zozimas vece: „Bohem svatým tě zaklínám, aby mi pověděla, kterakého jsi stavu žena.“ K němužto ona vece: „Odpusť mi to, otče svatý, budu li to já tobě o svém stavu praviti, jako zlého hada se[bco]se] ſie lekneš, ode mne utečeš a od mé hřiešné řeči tvuoj svatý sluch poškvrněn bude i povětřie od mých těžkých hřiechuov rozpravenie zakalí.“ A když jie svatý opat, aby jednokrát pověděla, nezbavil, tehda ona rozprávěti poče a řkúc: „Otče svatý, jsem rodem z Ejipta[bcp]Ejipta] Eegipta. A když jsem byla dvadceti let vstáři, vstavši běžela sem do té vlasti, ješto Irkama[52]V Pasionále kališnickém je: Irkania slove, a tu sem sedmnádcte let beze všeho studu bydléc hřéšný život vedla tak, že sem nic na svú duši netbala. Zatiem, když jedni pútníci do Jeruzaléma, aby se[bcq]se] ſie tu svatému kříži poklonili, ploviechu, poprosich převozníkuov, aby mě sebú vzeli[bcr]vzeli] wzieli. A když sme do Jeruzaléma přišli, chtěla sem s jinými zbožnými do kostela vníti a tu se[bcs]se] ſie svatému kříži pokloniti.