milé[111r]číslo strany rukopisumu mistru, svatému Petru, se přikázachom skrze naučenie[bst]naučenie] navcžnie Zacheovo, jehožto my i dnes učedlníci jsme.“
Nazejtřie s těmi třmi bratřenci, z Klimentem, s Aquilú a s Nicetem, svatý Petr modlit se Bohu odtad nedaleko odjide. Nahodi se jim jeden muž starý, chudé postavy, i promluvi k nim a řka: „Líto mi vás, bratří milá, neb pod dobrým úmyslem velmi vás blúdiec vizi, ani jest Buoh, ani jest čemu na světě[bsu]světě] wietie se[bsv]se] ſie modliti, ani jest od které moci vyšší předjednánie čeho na světě, ale vše, což se děje, to náhodú přichodí a od hvězdné svrchnie moci. Jakžto jsem já sám v sobě pokusil, jenžto jsem nade vše učený v tom umění, u věščbách. Protožť razi vám, nebluďte, ale se modlte, ale což vaše přirozenie svrchního posúzení nese, to se vám stane i přihodí.“ Tehda svatý Kliment, naň zezřev, poče se[bsw]se] ſie domnievati, jako by toho člověka někda vídal. V tu dobu svatý Petr ponuce[bsx]ponuce] ponucže svatému Klimentu z bratřencoma, aby se s tiem člověkem pohádali a jemu, že jest Boží předjednánie[bsy]předjednánie] przedgiednanie tohoto světa věcech, totiš mocné Božie zpósobenie nad vešken běh přirozený[bsz]přirozený] przyronÿ, múdrým dolíčením ukázali. A když se[bta]se] ſie s ním tak pohádáchu a jej pro jeho starost pro čest otcem nazýváchu, tehda[btb]tehda] Thda Aquilla povědě a řka: „Co je toho potřebie, že jeho otcem nazýváme, a jmajíc zapověděno, abychom ižádného na zemi otcem nenazývali, jedno Boha na nebesiech.“ A to řekl Aquilla, ozřev se[btc]se] ſie na starého muže, i povědě a řka: „Neměj za zlé, otče, že jsem mého bratra trestal, že tě otcem nazývá, tak máme přikázáno, abychom tiem jménem nižádného mimo Boha na zemi nenazývali.“ A když to propovědě, nasměchu se[btd]se] ſie jemu všickni i [s]text doplněný editorem svatým Petrem okolo stojiece. A když otáza[bte]otáza] otaža Aquilla, proč by se[btf]se] ſie směli, povědě k němu svatý Kliment, vece a řka: „Neb to činíš, z něhožto jiné tresceš[btg]tresceš] treſcžeſs, nazejvaje tohoto starce otcem.“ Tehda on poče příti a řka: „Nevědě, nazýval li sem jeho otcem.“ V tu dobu promluvi
