[110r]číslo strany rukopisutobě žebrati, ale svýma rukama dělati.“ K tomu ta žena odpovědě: „Pane milý, ruce mám, ale tak ohryzené[brs]ohryzené] obryrzene, že jima nic nemohu dělati. A kterak by mi se bylo dobře stalo, bych se byla utopila a nad sebú této žalosti neviděla.“ K nie svatý Petr vece: „I co to, cná ženo, mluvíš? I zdali toho nevieš, že těch duše, kteréž sobě sami život otjímají, těžkú muku trpie?“ K tomu ta žena odpovědě: „É, bych toho jista byla, že duše po tomto životě jsú živé, ráda bych sobě život[brt]život] žywuot odjala, abych jedno milé mé dietky tam uzřela.“ A když svatý Petr poče na nie stazovati, kterak by se[bru]se] ſie jí přihodilo, ona jemu povědě, kterak se[brv]se] ſie jí přihodilo. Svatý Petr k nie vece: „Jest jeden člověk u nás mladý, jemužto Kliment dějí, též všecko jako ty praví[brw]praví] prawiſs, kterak jest matka se dvěma[brx]dvěma] dwima synoma[bry]synoma] ſynomo, za moře plovúc, utonula a otec také za nimi plul, více se nevrátil.“ To ta paní uslyševši, v divném otrápení[brz]otrápení] otrapeniem na zemi padla. Po dlúhé hodině k sobě se[bsa]se] ſie navrátivši, srdečným kvielením zaplakavši, propovědě a řkúc: „Jáť jsem ta toho mládence mátě.“ To řekši, na zemi pade, žalostivě plačíci a proséci, aby jí svatý Petr spieše jejího syna ukázal. Tehda jí svatý Petr přikázal a řka: „Když jeho uzříš, ponechaj málo, učiň se[bsb]se] ſie, jako by jeho nikda neznala, až od ostrova z[bsc]z] z ſ lodie vynde. A když jemu slíbi ona, ujev ji svatý Petr za ruku, povede ji inhed k lodí, tu, ješto svatý Kliment čekáše svatého Petra. Tehda svatý Kliment, uzřev svatého Petra, an ženu za ruku vede, poče se[bsd]se] ſie smieti. A když se[bse]se] ſie k svatému Klimentu ta žena přiblíži, nemože se[bsf]se] ſie zdržeti, ale inhed se[bsg]se] ſie svatého Klimenta rukama pochopivši, celujíc a radoštěmi plačíci. V tu dobu svatý Kliment nevěda, od sebe ji jako zabylú[bsh]zabylú] zablu honíše a na svatého Petra se[bsi]se] ſie hněváše. K němuž svatý Petr vece: „Ó, Klimente, synu milý, co činíš, proč svú matku od sebe honíš?“ To svatý Kliment uslyšev[bsj]uslyšev] vſlyſſew, jí v tvář vezřev, inhed ji poznal, velikú radostí se[bsk]se] ſie