[176r]číslo strany rukopisuvlastnie[br]vlastnie] zwlaſſtnie syny své [dávali sú na smrt]text doplněný editorem pro obživenie[46]„o“ nadepsáno dodatečně lidského pokolenie? I zdali nevieš, Belial, že pro neposlušenstvie zákona otec jest syna zahubil a bratr bratra, jakož psáno jest v knihách Výštie synóv israhelských – ovšem pak pán Buoh pro poslušenstvie zákona měl jest dáti syna svého v zákoně slíbeného na smrt. I zdali jest nedal král israhelský syna svého za lid obležený a hladem mořený za obět v milosti, jakož psáno jest ve Čtvrtých knihách Králových v VI. kapitole? Také Abraham ku přikázaní božiemu chtěl jest obětovati syna svého i zabiti, jakož psáno jest v knihách Súdcí v XII. kapitole. Také ona ctná mátě, ješto jest uradila[47]„uradila“ je opraveno písařem svým sedmi synóm, aby radějše dali se zahubiti, nežli by zákon boží přestúpili, aby svinie maso jedli, jakož psáno jest v Druhých knihách Machabejských v VIII. kapitole. A protož nediv se tomu, Belial, že Buoh najmilosrdnější, jehožto milosrdenstvie plná jest země, dal jest syna svého za vykúpenie lidu svému. Aniž věř, skrze smrt by Buoh co trpěl. Ale člověčenstvie ot něho přijaté, jenž jest bylo urozeno z pokolenie Abrahamova, v němžto měli všickni lidé požehnáni býti: jakožto tělo Adamovo uvedlo jest zlořečenstvie, též tělo Ježíšovo přivedlo jest požehnánie.“

I vece dále Mojžieš: „Jižť chci, ó Belial, vedlé řádu Písma svatého viece o tom praviti[bs]praviti] prawiti wiecze. Věz, že Syn boží, přijem dřieve řečené přikázanie ot svého Otce, vyslal jest před sebú na tento svět předchozí svého, kterýž jest připravil jemu cestu na púšti, totižto Jana Křtitele, aby naplněno bylo slovo Malachiáše proroka v III. kapitole, jenž die: Ej, jáť posélám anjela mého, kterýžto připraví cestu před obličejem tvým, a ihned přijide do chrámu svatého svého panující pán[bt]pán] paṅe, kteréhožto ty věci vy chcete. Potom co jest učinil? Zajisté vzhlédl jest na pokoru dievky své z národu Davidova počaté a bez hřiechu narozené i sstúpiv[bu]sstúpiv] ſtupiw z lóna Otce svého nebeského, vyšel jest do jejieho panenského života slavné schrány, aby naplněno bylo slovo Múdrosti u poslednie kapitole a řka: když střednie mlčenie držiechu všickny věci a noc v svém běhu cestu činieše, všemohúcí řeč tvá, Hospodine, od královských stolic přišla jest, jakožto mocný bojovník uprostřed vojsk