přikáza Danielovi písaři, aby vydal Mojžiešovi list póhonný takto vznějící: Šalomún král jeruzalemský, súdce ot božské stolice zvláště vydaný téj při, jenž jest mezi Belialem poručníkem pekelným a Ježíšem z druhé strany, Azelovi najrúčejšiemu běhúnovi zdravie vzkazujeme, poněvadž od božské stolice tato pře mezi svrchu psanými stranami jest nám zvláště poručena, jakožto v listu poručenstive božského plně jest popsáno, ale podlé řádu práva již jest před námi ta pře až do zavření, a když strany žádaly sú, abychom odsudek vydali, aby té pře rychlejší konec měli, a protož tobě, Azaeli, mocí naší nébrž boží porúčieme a přikazujeme, aby Mojžieše Ježíšova a Beliala poručníka pekelného pohnal, aby zajtra, totižto v sedmnáctý den dubnový, v tu hodinu, když na súdě sedeme, před námi zvláště stáli, na miestě súdu našeho, a tu slyšeli naše vyrčenie a odsudek té pře svrchu psané. Pakli nestanú, anebo jedna strana z nich, my božskú mocí, což vedlé práva móžeme, to povedeme. Požeň a nám zvěstuj, nebť my tvému zvěstování úplně věříme.

A když Mojžieš a Belial biechu od Azaele pohnáni, tehda v sedmnáctý den dubnový v hodinu a na miesto jim dané stášta před Šalomúnem. A když Azael vysvědši póhon a to v akta by napsáno, obě straně vecešta: „Teď sme.“ Tehdy Šalomún, sedě na súdě, požehnav se znamením svatého kříže, takový odsudek vydal jest:

„My, Šalomún král jeruzalemský, súdce od božské stolice zvláštní vydaný v téj při, jenž jest mezi Belialem poručníkem pekelným s jedné strany a mezi Mojžiešem poručníkem Ježíšovým z druhé strany, dávno sme listy božské přijali, abychom tu při přeslyšéc skonali, kteřížto listové takto vznějí, počátek a skonánie. A těch listóv mocí kázali sme dřieve řečeného Ježíše před nás do súdu pohnati k prosbě Beliala svrchu psaného. Tehdy Mojžieš, zvláštní jeho poručník, před námi jest stal za něho. A tu Belial vydal jest lístek žalobný, v němžto popsána bieše [žaloba]text doplněný editorem o zbavení vladařstvie proti Ježíšovi dřieve řečenému. A potom svrchu jmenovaný Belial vstúpil a odřekl se té žaloby