[496]číslo strany rukopisuA když svatý Matúš mši odslúživ, podlé oltářě stojě, spen rucě, buohu sě modléše, poslal král kata, jenž szadu přistúpiv, mečem svatému Matěji hlavu sťal. A ta dušě vzata do nebeského královstvie.
Potom král vida, ež nemóž ižádným činem královny Epigenie ku manželstvu obrátiti, duom, v němž ona s jinými děvicěmi bydléše, velikým ohněm obklíčil, chtě jě všěcky užéci. V tu hodinu svatý Matěj duchovně téj královně sě zjěviv, ten oheň pohasil. A zatiem sien[1541]původně zapsáno „ſie“, „n“ nadepsáno jinou, soudobou rukou králova sě zajžhla a jediný[ajs]jediný] giedyny král s synem utekl, a jiní všickni lidie i s domem uhořěli. Tehda diábel jal sě královicem pro otcovy hřiechy lomoziti, an vstav i šel k hrobu svatého Matějě a inhed uzdraven, ale král, otec jeho, omalomocněl. A když jemu nikte pomoci nemohl, velikú bolestí[1542]podtrženo Hankou, in margine různočtení „welikym horzem“ svým sě mečem proklál. A lidé sebravše sě, bratra té královny Epigenie, jehožto byl dřieve svatý Matěj pokřstil, králem učinili. A ten mnoho let kralovav, křěsťanskú vieru slavně vzplodil, po všiej múřěnínskéj zemi kostelóv nadělati kázal. Potom syn jeho po něm králem byl. Ten také znamenitě křěsťanskú vieru vzplodil a ta dva čarodějníky, Zaroes, Arfaxat, od toho dne, jakž svatý Matěj královicě vzkřiesil, viec sě nesměla ukázati, ale do dalekých vlastí do královstvie Persarum jsta utekla. A tam dva apoštoly svatí, Šimon a Juda, jě nalezše, svatým písmem přěhádavše, pryč zahnala.
