Pav[301]číslo strany rukopisulu jako proti ciesařově velebnosti vinnému káza hlavu stieti. Svatý Pavel promluvi a řka: Nero, ciesaři, věz to, ježť já na malý čas budu trpěti, ale na věky žív budu s Jezukristem. K tomu ciesař vecě: Setněte mu hlavu, ať uzří, ežť sem mocnějí než král jeho, proti ňemužto sem já svítězil, a vizmy, moci liť bude jeho živiti! Svatý Pavel k tomu odpovědě: Aby věděl, ciesaři, ežť po méj smrti na věky žív budu, po mé hlavy stětí toběť sě žív ukáži, a tu poznáš, ež Jezus Kristus jest mocný král nad smrtí i nad životem. Jakžto svatý Pavel domluvi, tak jeho na smrt povedú. A když bychu u bráně, ješto i dnes slóve Hostiensiscizojazyčný text, utka jeho jedna šlechetná paní, jiejžto jmě Lemobia, jížto bieše svatý Pavel na vieru obrátil, a ta vlastnie sestra Faustinianova, svatého Klimenta otcě bieše. Ta uzřěvši, ano svatého Pavla svázána vedú, srdečně zaplakavši, počě sě jeho svatéj modlitbě porúčěti. Tu jie svatý Pavel poprosi, aby mu požíčila rúchy s své hlavy, jížto by oči jeho byle zavázanie, a řka: Zasěť ju opět vráci. A když jemu ona poda té rúchy, počěchu sě jiej jiní posmievati a řkúce: Nesmyslná žena, požíčie tomu čarodějníku tak drahé rúchy, jiešto viec zasě mieti nebude. A když svatý Pavel na rozhranie[857]podtrženo, Hankova excerpce přijide, obrátiv sě na vschod sluncě, spen rucě, oči v nebesa vzvede i počě hospodinu s žalostivými slzami sě modliti, snažně králi nebeskému děkujě, pokloniv sě všiej okolo bratří, oči sobě rúšicí[858]podtrženo, Hankova excerpce zaváza, na kolenú poklek, šíjě poskytl, a tu jemu hlava jednú ranú sťata, hlava od těla skočivši, Jezus Kristus řekla. Neb jakež jest byl Jezukrist jemu za života míl, takež i na smrti jeho pojmenoval. Tak jest svatý Pavel to svaté jmě Jezus Kristus miloval, nalezeno jest, ež v svých epištolách Jesus a Kristus patsetkrát[859]podtrženo, Hankova excerpce psal.
V túž hodinu svatý Petr na ukřižovánie veden a tak oba jednoho dne v jednu hodinu, ale podál od sebe svuoj svatý život pro Jezukrista jsta dokonala.
