[…]text doplněný editorem
[119]číslo strany rukopisu[…]text doplněný editorem co mluvíš. K němužto žid vecě: Věř mi, kněže, ež dnes sluncě s sluncem zajde, točíš ty, když dnes slunce zajde, umřeš. K němuž svatý Bazilius vecě: Co ty tomu dieš, až já dnes neumru? K tomu žid vecě: Toho je nelzě, kněže. K němuž svatý Bazilius vecě: Budu li do šesté hodiny žív zajtra, co tomu učiníš? Žid vecě: Budeš li do té hodiny živ, tehda[jk]tehda] telda[397]oprava naznačena Hankou já také umru. K tomu svatý Bazilius: Umři, hřiechu, a buď žív Kristu. Žid vecě: Vědě, co tiem sluovem mieníš. Budeš li do té hodiny žív, učini to, nač mě namlúváš. Tehda svatý Bazilius, kakž koli podlé přirozeného[jl]přirozeného] przirozenehoho[398]oprava naznačena Hankou běhu v tu hodinu jměl[399]na tomto místě zapsáno slovo bych, podtečkováno umřieti, všakž za to buoha poprosiv, nazajtřie až do polodne žív byl. To žid uzřěv, velmi sě podivil, v Jezukrista uvěřil. A svatý Bazilius vši svú sílu sebrav, šed do kostela toho žida pokřtil a inhed sě vrátiv na své lože, skončal a buohu sě dostal. To sě dálo po buožiem narození tři sta sedmdesáté léto.[400]in margine je jinou, soudobou rukou zapsáno tisíce let a sto let a pět měsíc<uov>
Život svatého Jana, patriarchy alexandřského[401]in margine mladší rukou: Svatého Jana patriarchy
Svatý Jan, patriarcha alexandrinský, jsa jedné noci na modlitvách, uzřěl u vidění jednu nádobnú[402]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. pěknú“ pannu v uolivovém ruždie[403]podtrženo Hankou, in margine různočtení „roſdie, 2. ratolesti“ věnci, jiejžto sě velmi podivil, otázal, která by byla. Jemužto ona otpovědě: Já jsem milosrdie, ješto sem syna buožieho s nebes na zemi svábila. Pojmi mě sobě za chot a budeť líbo. Tehda svatý Jan tomu urozoměv, ež skrzě olivu znamenává sě milosrdie, od toho dne jal sě tak všěm chudým milosrden býti, až jemu již lidie ji[120]číslo strany rukopisunak
