jméno mnohého útočiště. Nebo pokánie orodovalo za tě k svrchovanému bohu a ty jsi dcerka najvyšieho ‹začátek komentované pasážepána, veselá,›konec komentované pasáže smějící se vždy a skrovná!“

A když tázala Asenech od anjela jména jeho, odpovědě: „Jméno mé napsáno jest prstem božím v knihách najvyšieho a všecky věci, kteréž sú napsány v těch knihách, nevýmluvné sú, aniž na člověka smrtedlného slušie to řéci neb pověděti.“

Řekla Asenech, držiec kraj pláště jeho: „Jest li, že sem nalezla milost před očima tvýma, posaď se maličko na lože toto, na němžto nižádný nikdy neseděl, a připravím tobě stól!“ I řekl anjel: „Přines mi brzce!“ I postavila a položila před něho chléb a víno chutné a zelé staré a stuol nový. Řekl anjel: „Přines mi také plást strdi!“ A když ona, zamúcena súci, stáše, že plástu strdi neměla, řekl k nie anjel: „Jdi do pinvice tvé a nalezneš plástu strdi na stole tvém!“ I nalezla plást strdi bielé, velmi čisté a vóně jeho velmi chutná. I řekla Asenech: „Pane, nemám plástu strdi, ale řekl si usty tvými svatými, i stalo se jest, ano vóně jeho jako dýchanie ust tvých.“

I smál se anjel rozumóm Asenech a ztáhl ruku svú a dotekl se hlavy jejie, řka: „Blahoslavena jsi ty, nebo uvěřila si v boha živého! A dobře přicházející ku pánu bohu v pokání, nebo jiesti budu z toho plástu, kterýž sú vzplodily včely rajské, berúce z ust ráje božieho róží. A z toho jedie všickni anjelé boží, a ktož kolivěk z toho jiesti bude, živ bude na věky.“

A ztáhl ruku svú, i ulomil malitkú částku té strdi a snědl a ostatka podal v usta Asenech i řekl: „Ej, jedla si chléb nebo pokrm života a mazána jsi křižmem svatým. A po dnešní den čelo tvé obnoví a kosti tvé zdrávy budú a síla tvá bude bez pohnutie a mladost tvá neopatří starosti a krása tvá nepomine a budeš jako hlavné město ustavena všem utiekajícím k jménu pána boha všemohúcieho, krále věkóv.“

A ztáhl ruku, dotekl se jest plástu, kteréhož bieše ulomil, a ihned byl vešken celý jako kdy prvé. {A ztáh ruku svú prvú}marginální přípisek soudobou rukou