druhé ku poledni a třetie na pólnoci. Tudiež bieše lóže zlaté, přikryto rúchami zlatohlavovými, ozdobené perlami, purpurú a drahým kamením a bisem, na němžto spáše Asenech sama. Nižádný muž na tom luoži nikdy byl neseděl.

A bieše séň veliká vókol domu toho, jejiežto stěna vysoká přéliš, kamením úhelním a hranatým udělána. V kterémžto domu a séni čtyři brány železné biechu, kterýchžto střehli sú vespolek osmnádcte mužóv, najsilnějších mladých oděncóv. Na prvé straně stěny té studnice vody živé a vidúcé a vezpod cisterna přijímající její vodu a obvlažujíc všecky stromy v té sieni vzplozené a vyvedené, kteřížto krásní biechu a velmi pěkní. Bieše Asenech veliká jako Sára, výtečná jako Rebeka a krásná jako Ráchel.

Poslal Jozef k Putifarovi posla, že chce přijeti do domu jeho. Radostně radoval se jest Putifar a řekl ke dceři své, že přijede Jozef, silný boží a „chci jemu za ženu dáti.“ A ona se jest rozhněvala a odpověděla, že nechce se dáti muži jatému a vězni, ale synu králevici. A když tak spolu rozmlúváchu, přišel jeden, pravě, že Jozef přijel. I prchla jest Asenech na svrchní séň. I přijel jest Jozef, sedě na voze faraonově, kterýž bieše vešken zlatý, kterýžto čtyřie koni bielí jako snieh s uzdami zlatými táhniechu. A bieše Jozef oblečen v sukni bielú velmi drahú a plášt zlatohlavový a koruna zlatá na hlavě jeho a vókol koruny bieše dvanácte hvězd zlatých a berla králová v rukú jeho a ratolest olivetská tučného plodu.

I vyšli sú Putifar a žena jeho proti němu a poklonili sú se jemu. I všel jest Jozef do sieni i zavřeli sú se dveře sieni. A když uzřela Asenech Jozefa, zamútila se jest pro onu řeč, kterú bieše mluvila s otcem svým o něm, i řekla jest: „Teď slunce živé přišlo k nám na voze svém!“ Nevědiechu, by Jozef syn boží byl.