kúpili, což nám jest potřebie. A neviemy na naše svědomie, kto by je vložil v naše opasky.“ Tehda on odpovědě: „Mír vám, nebojte se, bóh váš vás i vašeho otce obmyslil poklady u vašich pytlích, neboť já ty penieze, které ste mi dali, mám, to jistě vědě.“ I vyvede k nim Simeona. A uvedl je v dóm, přinesl vody, aby nohy své umyli, a oslóm jich obrok dal. A oni připravichu dary, až by Jozef šel o poledni, neb biechu slyšeli, že tu mějiechu jiesti chléb.

Potom pak šel jest Jozef do svého domu, zpraviv úřady úřadu svého v králových věcech, i všel v lóže své, odpočinul chvíli. I kázal přijíti bratřím svým. A oni přišedše, podachu jemu daróv, držiece v rukú svú, a poklonili se jemu nicí na zemi. Tehdy on milostivě je přivítav. A radovali sú se v tak milostivém přivítaní a poklonili sú se jemu. I řekl k nim Jozef: „Zdráv li jest otec váš starý, o němž ste mi pravili?“ Odpověděli: „Zdráv jest sluha tvój.“ Potom zved oči své Jozef, uzřev Benjamina, bratra vlastnieho svého, i řekl k nim: „Toto li jest bratr váš najmladší, o němžto mluvili ste se mnú?“ Odpověděli sú řkúce: „Onť jest, pane, služebník tvój.“

Jozef vzav Benjamina, přitulil k sobě, neb se biechu zarmútila střeva jeho nad svým bratrem, a vložil naň ruce své na hlavu jeho a pochválil jeho, řka: „Jest li živ otec tvój starý?“ Odpověděl Benjamin: „Ovšem, pane, živť jest a mnohoť jest dobrého vzkázal a posieláť teď list tento, kterýžto svú rukú napsal jest.“ Jozef vzav ten list od něho, četl jest jej.

A když jédlo hotovo bylo, služebníci stoly a stolice zjednáváchu, i řekl Jozef úředníku svému: „Přines mi koflík, z něhož já piem!“ A drže koflík, hledieše na bratřie své dlúho. A oni báli sú se vzezřenie jeho. Ale Jozef silně prstem tepieše v ten koflík, až brnieše. A opět vzhléd na ně, řekl k nim: „Kto z vás slove