[53r]číslo strany rukopisuse jie všichni kuoři anjelští radovali a všickni hřiešní sobě sú ji za orodovnici vzeli a obdrželi. Protož tak o nie praví svatý Ambrož: „Toť jest ta královna anjelská, všech svatostí příklad, svaté viery korúhev duchovních skutkóv a siré duše utěšitedlnice, Matka boží, prut z kořene Jesse z rodu krále Davida, dcera jerusalemská a hvězda mořská, matka Jezukristova, všech kniežat paní, všeho stvořenie chrám, Ducha svatého svatyni, krásná, jakožto měsiec zvolená a jakož tomu slunce, smiernice mezi bohem a hřiešným člověkem, prostředlnice mezi tiemto a svrchním světem, nahrazedlnice prvé mateře Evy, přestúpenie k vratóm nebeským, jimižto milé duše k bohu jdú, čest všeho ženského národa, všech svatých děvic koruna, sad zavřený, studnice nazvaná. Toť jest ta, jejiežto chvály veškeren svět nemóž vypraviti, ten se jest v jejiem živótku schránil, ješto svého božstvie viděním v nebesiech všeckny svaté pase a krmí, tomu jest z svých svatých prsí pokrm dávala, a pod jehožto mocí všeho světa vlasti pnie, toho svýma rukama svatýma obklíčivši, na svém svatém lóně pěstovala i chovala.“
Potom Matka boží zpomenuvši na to slovo, ješto jie byl archanjel řekl, a aj toť [53v]číslo strany rukopisuAlžběta, příbuzná tvá, i onať jest počala synem v starosti své,[35]L 1,36 tehda hned Matka boží vstavši a s ní Jozef, pěstún její, jakož svatý Lukáš ve Čtení praví, šla jest pospěšně na horu k svaté Alžbětě do domu muže Zachariášova, otce svatého Jana, křtitele božieho. To svatá Alžběta uslyšavši, radostně vyšla proti nie. Tehda Matka božie vece k nie: „Zdráva buď, má milá sestro.“ K tomu svatá Alžběta, jakožto v pravé milosti se ukázavši, k nie zavola a řkúc: „Požehnaná si ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého. Odkud mi jest to přišlo, že matka mého hospodina přišla jest ke mně!“[36]L 1,39–43 Jakož brzo Matka boží svaté Alžbětě pozdravenie vzdala, tak ihned děťátko, svatý Jan, jsa v břiše matky svéj, Ducha svatého naplněn bieše. A tu pravie mistři světí, že se jest to mohlo nad přirozenie státi boží mocí, že jakož, jsa svatý Jan v břiše matky své, svému Spasiteli poradoval se, takež se jest v túž hodinu poklonil. A v tu dobu Matka božie svaté Alžbětě v tej radostivé hodině odpověděla a řkúc: „Velebí duše má hospodina. A veselil se jest duch mój v bohu, duch mój v Spasiteli mém. Nebť jest vezřel na pokoru dievky své, aj toť z toho blahoslavenú budú
