[155v]číslo strany rukopisuI měl s ní syna, jemužto své jmě přezděl Dobeš, jehožto z jeho mladosti báti se Boha učil a ostřiehati sě učil všelikého hřiecha. A když v svém vězení s svú[a]svú] wu paní a s svým mladým synem přišel bieše do města, ješto slove Ninive, se vším svým pokolením, a všichni jediechu zápovědné pohanské krmě, jediný on sám vystřiehal svú duši od toho a nikdá se nepoškvrnil v krmiech jich. A protož, že jest pamatoval Hospodina ze všeho srdce svého, dal mu jest Hospodin milost u toho krále Salmanazar, tak že jemu dal král moc, aby šel, kamž by chtěl, maje v tom dobrovolenstvie, aby, což by chtěl, to učinil. Tehdá bera se odtad, jdieše skrze všechny, ješto u vězení biechu, v dobrém jich potvrzuje a ku pokoře ponúkaje. A když přijde do toho města, ješto Rages slove, maje s sebú deset liber střiebra, ješto jemu byl král ctí dal, a s ním bieše lidu mnoho z národa jeho, vida jednoho jménem Gabele z svého pokolenie, an chud, dal jemu to dřéve řečené střiebro pod zapsáním té smlúvy, aby jemu, když by mohl, zaplatil. Potom po mnohých časiech, když král Salmanazar umřel a po něm syn jeho jménem Senacherib kraloval; ten židovského pokolenie z synóv izrahelských nenáviďal. V tu dobu muž boží Dobeš na každý den mezi svými potřebnými přátely chodě, těšil je, a což mohl z svého statku, jim pomáhal; lačné krmil, nahým přiodieval, mrtvé a zabité pochovával. A když král Senacherib vrátil se bieše, utiekaje od židovských vlastí pro ránu, jenž Bóh náň[1]rkp. „nán“ – možný dialektický jev: dloužení před ň. Doloženo v Českém jazykovém atlase 4, s. 382. O dloužení o před ň viz ČJA 5, s. 290, 292. byl dopustil pro jeho protivnú řěč, ješto mluvil proti Bohu, tehdy rozhněvav sě zbil mnoho Židóv, synóv izrahelských, a Dobeš pochováváše těla jich. To když královi pověděchu, král jeho zabiti kázal a jeho všecken statek pobral. V tu dobu ale Dobeš