[156v]číslo strany rukopisuDobeš prorokováše a řka: Nemluvte tak, však smy synové svatých a onoho života čakámy, jejžto má Bóh dáti těm, ješto nikda života neproměňují ani viery od něho. Zatiem Anna, hospodyně jeho, chodieše na každý den k tkadlcovému řemeslu a tu, což svýma rukama vydělala, z toho sobě pokrm a jinú potřebu přinosieše. A když jednú kozlec polapivši domóv přinesla, uslyšav její hospodář Dobeš svatý, ano kozlec měčí, povědě a řka: Vizte, ať nebude kradený, ale vraťte jej těm, jichžto jest, pánóm jich, neb nám neslušie kradeného jésti, ani se dotknúti. K tomu rozhněvavši se hospodyně Anna, odpovědě řkúc: Zjevně tvá neješitná naděje se učinila, tvé almužny již sú se ukázaly. A tdy těmito i jinými slovy jeho zamúcováše.

Tehda[d]Tehda] Ehda svatý Dobeš vzdechna, poče Bohu s slzami sě modliti a řka: Spravedlivý jsi, Hospodine, a všickni tvoji súdové sú právi a všecky tvé cěsty jsú milosrdné a pravost a súd. A již, Hospodine mój, pomniž na mě a nemsti sě nad mými hřiechy, aniž se rozpomínaj na má nestatečná dávná dopuštěnie neb přátel mých, neb smy poslušni tebe nebyli v tvých svatých přikázaních, a protož dáni smy v roztrženie a u vězenie a v smrt a u bázen i v hanebné opakovánie všem národóm, mezi něž jsi nás rozsul i rozlúčil. A již, milý Hospodine, velicí sú súdové tvoji, a že sme neučinili vedlé tvého přikázanie ani smy chodili před tebú v spravedlnosti. A již, Hospodine, Bože milý, podlé tvé vóle učiň se mnú svú svatú milost, kaž přijieti u pokoji duši mú, neb mi již slušie lépe umřieti než živu býti. Pak zatiem téhož dne přihodilo se, že Sára, dci toho ctného muže, jenž slove Raguel, v tom městě, jemužto diechu[e]diechu] jdiechu Rages, uslyšala také od jedné z dievek otce svého, a proti sobě protivné, jenž někdy bieše dána pořád za sedm mužóv, a kteréhož s ní položili, toho čert, jménem Asmodeus, přijda udávil.