Ale dále. Tuto sě počínají knihy o Tobiášovi.

Za dávných časuov Starého zákona byl jeden sluha boží, milosrdenstvie plný, jménem Dobeš, z pokolenie a z města Neptalim, jenžto město leží v galilejské vlasti, nad těmi bydlišti, stran té cesty, ješto odtad jde na západ slunce, nalevo maje město jménem Sifet. Když ten muž boží Dobeš byl za těch časóv za krále asyrského, jenž král slúl Salmanazar, tu jsa u vězení, proto cesty spravedlnosti neostal. Ale což jmieti mohl, své bratří jaté a zvláště těm, ješto z jeho rodu byli, na každý den pomáháše. Kakžkolivěk z toho národu Neptalim najmladší bieše, však se nic dětinských mladých věcí nedržieše. Ale když všichni pojidechu k telcóm zlatým, k těm modlám, ješto byl král izrahelský Jerobdan učinil, tehda sám Dobeš všech se jich obina, pojdieše do Jeruzalema k chrámu božiemu. A tu bieše, se modléše Hospodinu Bohu svému. A z prvé úrody svého zbožie desátky své věrné Bohu ofěrováše, tak že třetieho léta rozličným chudým lidem, hostem i svým, desátek rozdáváše. Tyto [i]text doplněný editorem jiné věci podobné k těm podlé ustavenie nebeského Boha, ještě dietětem jsa, chováše. A potom když k mužským letóm přišel, pojal sobě hospodyni z svého pokolenie, ješto slula jménem Anna.