[157r]číslo strany rukopisuZ toho opakovánie, když Sára té dievce poče porokovati, odpovědě jie dievka a řkúc: Již viec od tebe pošlých synóv a dcer neuzřímy, hanebná vražedlnice svých mužóv! Zda mě chceš zabiti, jakos zabila sedm mužóv? To Sára uslyševši, u velikém smutce na svrchnieho pokoje svého domu ponebie všedši, tři dni a tři noci ani jedla ani pila. Ale na modlitbách s velikým pláčem, za ničehóž Hospodina neprosieci, jediné aby ráčil ji zprostiti z toho hanebného opakovánie. A potom třetí den, když svú modlitbu dokonala, poče Bohu chválu vzdávati a řkúc: Požehnáno jest jmě tvé, milý Hospodine, Bóže otcóv našich, nebo když se rozhněváš, milost učiníš. A v čas truchlosti lidské hřiechy odpustíš těm, ješto tě vzývají. K tobě, milý Hospodine, tvář svú obracuji, k tobě oči svoji vznošě a prosím, milý Hospodine, aby mi z toho opakovánie ráčil pomoci. Ty vieš, milý Hospodine, že jsem nikdy muže nežádala a čistú sem chovala duši mú ode všeho zlého požádanie. Nikda sem se těm, ješto hrají, nepřimiesila, ani těch, ješto marně chodie, účastna sem se kdy učinila. Ale muže v tvé bázni, ne pro mú libost, povolila sem pojieti. A protož já sem snad jich nebyla dóstojna anebo oni mne nebyli dóstojni, a snad si mě jinému muži schoval, neb tvá rada nenie v člověčie moci. A to zajisté má všeliký, ktož se tobě modlí a následuje, bude li kdy život jeho v pokušení, korunován bude. Pakli bude v které truchlivosti, zproštěn bude. Pakli kto v nedostatečných hřiešiech, ještě k tvé milosti přijíti bude moci, neb se nekocháš v našem zatracení a po veliké búři jasno činíš a po slzách a po pláči obveselíš a obraduješ. Buď tvé svaté jméno pochváleno na věky.[4]vynechána část verše; citováno podle rkp. Olomouc, SVK III/1: „Ten čas uslyšáně jsta obú prosbě před hospodinem“ Totiš i svatého Dobiáše prosba i Sářina. I poslán jest anjel boží svatý Rafael, aby jima oběma pomohl i uzdravil, jichžto obú v jeden čas před Hospodinem modlitby ohlášeny byly.