A když bieše svatý Dobiáš na Bohu smrti poprosil, maje za to, by byl uslyšán, pozval k sobě svého syna Dobše, promluvil k němu a řka: Synu mój, poslúchaj slov mých a jich v srdci svém jako silných založení schovaj. Když vezme Bóh duši mú, pochovaj tělo mé a na tom poctíš matky své všech dní života jejieho. A to vzdy na paměti měj, kterak jest ona mnoho těžkých nebezpečenství pro tě trpěla, nosieci tě v svém životě. Proněžto když ona skoná čas života svého, pochováš ji podlé mne. A to také všech dní života svého na mysli měj, aby na Bóh pomněl, a chovaj se, aby hřiechu nepovoloval a skrze to přestúpil přikázanie Boha našeho. I z svého statku almužny dávaj a neodvracuj tváři své od žádného chudého, a tak bude, žeť od tebe nebude odvrácena tvář božie; jakžkoli móžeš, tak buď milosrdný. A budeš li mnoho mieti, hojně dávaj. Pakli málo mieti budeš, z toho mála rád chudým uděl; skrze to dobrú odplatu – poklad sobě shromáždíš v den tvé veliké potřeby. Neb almužna od všelikakého hřiecha i od smrti zprošťuje a nepřepustí duši jíti do temnosti. Veliké úfanie bude před Hospodinem všem, ješto almužny dávají. A také snažně znamenaj neb pamatuj, synu mój, aby se vystřiehal od všeliké vilnosti, kromě své hospodyně netrp hřiecha v svém svědomí. Pýše v svém smysle anebo v svém slově panovati nedaj, neb od pýchy stal se jest počátek všeho zatracenie. A podělá li kto co tvé potřeby, ihned jemu odplať a odplata tvého mzdáře u tebe nikoli neostávaj. Jehožto od jiného nerád trpíš, toho jinému nečiň. Chléb svój jěz s lačnými a s potřebnými a rúchem svým nahé přiodievaj. Rady své vzdy od múdrých potřebuj. Po vše časy chval Hospodina a pros jeho, ať tvé cesty zpraví, aby všechny rady tvé v něm ostaly. Toť tak zjevuji, synu, že ještos ještě robencem byl, dal sem deset liber střiebra Gabelovi v tom městě Rages a jeho zapsánie všě mám. A proto