ná[13v]číslo strany rukopisurod, kakž koli sme my pro našeho otce vinú držáni právě. Ale chtěl buoh podobně, aby, jakož člověk vznesl se vzhóru myslí pyšnú nad se, chtě roven býti bohu, věda zlé a dobré podlé rady diábelské, a upadl v zatracenie, učiniv křivdu bohu tak velikú, že věč nemohl za to bohu dosti učiniti, neb jest nebyl jemu roven; jako ktož by královi učinil ten pych z jeho slúh, že by chtěl se vrovnati jemu, nemohl by jemu vplně toho ijednu pokoru svú odložiti, jakož móž[13]před tímto slovem je červeně přeškrtnuto slovo „ne“ rovný rovnému odložiti. A za člověka jen člověk mohl dosti učiniti, protož podobné bylo, aby buoh milostivý, když se j’ chtěl smilovati nad člověkem, přijal k sobě člověčstvie pravé, ale bez hřiecha, jež jest nebylo dlužno smrti, i pokořil se poslušenstvím až k smrti, z také výsosti, z otcova trónu božského v takú nízkost, aby s té strany, jelikož jest člověk pravý, za člověka bylo to odčiněnie; a jelikož jest bóh pravý, roven jsa otci, mohl bohu tu křivdu takým poslušným ponížením odčiniti. Neb jakož člověk vysoko zamyslil, nechtě v božiem býti poslušenství, tak buoh člověčstvie přijem, nízko sstúpil, ež jest, nejsa dlužen smrtí, i podlé toho tělesenstvie, ješto j’ přijal, chtěl smrt trpěti a pohřeben býti v těle. Neb ne v těle, ale jen v duši sstúpil jest do těch pekelných krajin, kdež jsú otci světí uvězeni byli.
Tři krajiny byly jsú pekelné, jedna pravé peklo, druhá čistec, třetie temnice svatých otcóv. Ktož koli v smrtedlném hřieše umřel a kromě viery pravé a bez naděje do božie milosti a k bohu a k bližniemu milosti nemaje, ten každý šel do pravého pekla, jako i ještě tacíž tam jdú. A z toho syn boží nevyvedl jest ižádného. Druhá krajina jest čistec. Tam jsú ty duše šly, ješto jsú zde poblúdivše kterýmiž kolivěk hřiechy, i počely se zde káti; ale vplně, jakž by dosti bylo, nedokály se, ale tam se musily dokáti. Do té jest nesstúpil syn boží, ani jest té krajiny zrušil; ale v súdný den zrušena bude, neb jen pravé peklo ostane. Třetie krajina byla jest temnice[14]slovo temnice doplněno Erbenem (1852, s. 21), do té sú šly duše svatých,
