[15v]číslo strany rukopisuměli. Pakli chcem rozuměti živé i mrtvé, točíš všecky, i ty, ješto již zemrú, i ty, kteréž súdný den na světě živy zastúpí; neb svatý Pavel praví, mluvě o súdném dni, by byl, točíš za jeho života měl býti súdný den, řka: „My, ješto jsme živi, nepředběhnem těch, kteříž jsú již zemřeli, neb trúba dá hlas a mrtví vstanú a my, ješto jsme zóstaveni, spolu s nimi budem vztrženi v povětřie protiv Kristovi,“ točíš abychom v povětří potkali jej, ješto k němu slušieme; neb pravie někteří, že kteříž mají ztraceni býti, ostanú na zemi. Ale pak o těch tak jest rozuměti, kteříž v ta doba živi budú, že v tom vtržení zemrú a brzo vzkřiešeni budú boží mocí. A když ta hrozná burda bude, i zlí zemrú, ač i na zemi ostanú, a opěte inhed vzkřiešeni budú k svému hoři; neb zlí s strachem přídú na ten súd, mysléce na hřiechy své, ano jejich nešlechetnosti oznamují. Tehdy když spravedlní stanú u velikém ustavičstvie protiv těm, ješto sú je nuzili a ješto sú vzebrali jich úsilé, uzřiece je zlí, zamútie se hrozným strachem a vzdivie se, že tak brzo jsú odlúčeni naděje k zdraví svému; a vzdyšíc teskností své mysli, řkú sami v sobě, želejíc, ale pozdě, svým srdcem, stóníc pro hroznú tesknost: „Tito jsú, ješto sme se jim někdy posmievali a ukárali sme jiné jimi, ktož jsú činili k nim podobně! My nemúdří mniechom, by jich bydlo bláznovstvie bylo a skonánie jich by nemělo ijedné cti. Aj, kakť jsú počteni mezi božími syny a jich diel jest mezi svatými! A protož my sme sblúdili s pravé cěsty a světlo spravedlnosti nám nesvietilo, ani slunce rozumu nám vzešlo; ustali sme v cěstách nešlechetnosti a zatracenie a chodili sme dosti po nesnadných cěstách a božie cěsty neuměli sme. I co nám jest pomohla pýcha aneb chlúba našeho sbožie? Všecky ty věci minuly sú jako stien aneb jiné takovéž věci, ješto velmě brzce minú a po sobě ijednoho znamenie neostavie, takéž my jednéž sme se narodili, zhynuli sme a šlechetnosti ijednoho