opatrna jest všelikak, když se co zlého počne, aby to stavila dřéve, nežli se rozmóž. Také praví, že dělá rukama svýma podlé toho, jakož umie, a dává almužnu chudým. Protož zvláště každé paní dělati slušie rukama svýma, aby jie nikdy črt nenalezl prázdny, a také aby z toho almužnu dala, aneb aby svým dielem boží službu ozdobila. Neb veliké almužny kromě věděnie svého muže dávati nemá, než stolik, což rozumie, že jí muž přejě. A ješto sem řekl dřéve, že nemá prázdna býti hospodyni, nemienímť toho, by proto dělala v svátky; ale dobré mysléc, dobré mluviec, dobrému učéc svú čeled, své súsedy, tiemť má v svátek dobrú neprázdn. A tiem staví mnoho sváru v čeledi neb mezi súsedami každá dobrá hospodyni, když krotí je a, treskcíc každú oblášť z nesličnosti, oblepšijíc jich svárlivé řeči, ješto snad zlí, něco od jedné uslyšiec, ještě k tomu pričinivše, přinesli k druhé. A kteráž by hospodyni v pokoře tak svú věc pósobila, tať by se vystřiehla zlého slova a správně slíbila by se muži svému i byla by dobrý příklad dětem svým i všem súsedám. Pakli by byl muž tak nemúdrý, nenechalť by jie nikakež buoh bez odplaty. Protož šlechetná a múdrá hospodyni, ač ji co potká nesnadného od muže neb od kohož kolivěk, neb řiedko tak jest, jakž má býti, vždy se proto utěší v boze, v něm položéc naději všichnu, neb on sám vie, proč co činí, aneb proč na koho co přepúštie.
Kterak má čeled svój stav vésti
Napomenuv hospodáře i hospodyni, kakž jest mlčeti, bych také čeledi nenapomenul, kak se má v svém stavu líbiti bohu? I řku najprv, že křesťanská čeled má se stkvieti rozličnými šlechetnostmi jako hvězdy, aby věčně k blažené čeledi boží v nebesiech byla v tovařistvie přivedena. I bývá v domu rozličná čeled, neb jedni jsú děti, druzí, ješto z daróv aneb ze mzdy slúžie.
