sama v sobě dobrá, točíš k věčné odplatě, však by pokuta zvláštie z toho byla, kdyby milosti nejměl člověk k přieteli, neb k tovařiši, neb k tomu, kohož na něčem užívá. Protož nebojte se, ačť se i k duchovní z těchto tří přimiesí některá, tiemť má duchovnie silnější býti. Jiež nám dopomáhaj, abychom skrze ni do nebes přišli, otec, syn, svatý duch, vše jeden buoh. Amen.
[Výklad páteře]text doplněný editorem[18]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Neběch slíbil na počátce knih těchto, bych chtěl tuto psáti výklad páteře; ale že j’ užitečné rozuměti páteři, nenechal sem, bych nepomluvil o něm, jelikož mi jest buoh popřál. A že se viera, naděje i milost pravá jím tvrdí, hodné j’ mi se zdálo, abych po vieře, naději a milosti o něm řeč povzdvihl. Neb se tiem tvrdí viera, když se modlíme, že ač i nevidíme boha, však věříme, ež nás móž uslyšeti; a tiem i odplaty nám viera přispářie. Také se modléc naděje tvrdí v nás, neb ktož neúfá, by byl uslyšán, nemodlil by se. A milost se pak ovšem tvrdí modlitvú a zvláště páteřem, když rozčicháme, co j’ v tom chuti, ješto móžem řéci „Otče náš“ bohu. A když porozumieme, ež nám to dává buoh, za něž jest sebe prositi kázal. Ale jakož v Starém zákoně manna, ač jest byla krmě převýborná, takže všech krmí chut, které j’ jen kto chtěl, měla jest v sobě, však nebyla i zlým chutna. Takéž páteř dobrým a nábožným jest chuten; a čehož koli žádají prositi, to v něm mohú rozuměti. Nicť v něm nenie obmeškáno; neb Kristus, jenž jest pravá múdrost boha otce, vymyslil jej. Protož kterúž koli řečí v jiných modlitvách co prosí kto, jakož slušie křesťanu prositi, vždy jen toho prosí, co j’ u páteři, ač někdy spolu dvého neb trého prosí. A tak páteř jest pravidlo všech modlitev, ež neslušie křesťanu prositi za jiné, ješto by u páteři toho nebylo lze rozuměti.
Znamenitě
