rozuměti.Znamenitě j’ také Kristus páteř učinil krátek, aby nejměl omluvy ižádný, ktož jen smysl má, by se nemohl jemu naučiti, aneb by nejměl jeho kdy pěti. A protož každý pěj rád páteř; nebť bóh otec rád jej slyší a znáť ta slova, kteráž jest jedinký syn jeho, Kristus, ráčil své křesťany naučiti. A jest, řku, dobrým, nábožným lidem pln chuti; ale nenábožným nenie chuten, ješto mají zkažené dásni milováním věcí tohoto světa; jimž nic nevonie duchovnieho, jen to, ješto slušie k světu. Neb sú se v tom ustanovili, jakož prorok praví, aby oči svoji schýlili v zemi. Ale by rozčichali, kaká j’sladkost duchovnie, učili by, co j’ u páteři dobré chuti; a jistě by rozčichali, kdyby svoji vnitřnie oči odvrátili od věcí nestatečných tohoto světa, a povzdvihli ji k zpatření věčného života věcí. Tak sem slýchal, že jednú svatý František, jenž jest málo tbal na tento svět, šed na modlitvy, klečal celý den a noc; a pak potom jeden bratr přída, potrhne jeho, otazuje, chtěl li by k stolu, an mně, by teprv klekl. „Počakaj,“ pravi, „teprvť sem jediný páteř spěl.“ Tomuť jest byl chuten páteř, tenť jest v něm rozčichal každé slovo, čím které vonie; a protož krátka se jemu zdála chvíle, když jej je pěl. My pak nestatečná nebožátka, nemóžem li téhož, as toho buďme snažni, zdali bychom pomocí boží a v několik páteřích své mysli podrželi při každém slovu jednoho páteře, a všech proseb sedmi z ust i z srdce prosili od milého otce, jenž v nebesiech jest.
Najprvé nám věděti slušie, když chceme páteři srozuměti, že Kristus, syn boží, jemuž jest shola všecka vóle zevná boha otce, jehož jest buoh otec, jakož praví svatý Pavel, ustavil, aby byl prvorozeným mezi mnoho bratří, jako věrný bratr starší, jenž by rád, aby se mlazší bratřie slíbili svému otci, učil jest nás těm věcem, jimiž bychom se slíbili bohu otci a byli duostojni s ním věčného dědičstva nebeského; až jest nás napomenul, abychom také prosili svých potřeb, řka: „Proste a vezmete.“ A nejměl na tom dosti,
