Jakož pohřiechu často bývá, že uzřiec, ano se jiní hrdě mají u ztraví neb v drahém rúše a v novém kroji, inhed chcem témuž; uzřiec ony, ani v krčmě, také k nim pójdem; uzřiec ony, ani smilnie rúchem, aneb tak se připraviec, jakž k tomu slušie svú postavú, inhed diemy: „Pěkněť jim slušie, učiňme též.“ Uzřiec ony, ani vymýšlejí nové kunšty a dvornosti, téhož se přijmúc, nadto budem vymýšleti ještě novějšie. Těm všem budú vymyšleny nové muky, s nimiž budú trpěti jich následovníci; a jakož zde ve zlém rovni sobě chtěli býti, takéž tam spolu trpěti budú, a mrziec se, že j’ jeden pro druhého k tomu přišel; neb z takových lehkostí lidé dalece od boha zacházejí.
Čtvrtá věc, jíž črt láká, a mnohé jí oklamává, to jest nevěděnie. Neb když člověk nevie, co jest dobré, a co zlé, často črt pod dobrého podobenstvím poradí člověku, pro něž mosí zahynúti. Mnoho jest židóv, mnoho pohanóv i kacieřóv, ješto všichni mnie, by šli po dobré cěstě; též veď nemúdří křestěné mnie, by mnohé jim neškodilo, ješto činie; avšak ne darmo jest Kristus řekl: „Vede li slepý slepého, oba v jámu upadneta.“ Protož třeba jest, aby každý věděl, co j’ buoh přikázal a co zapověděl; neb črt přieliš mnoho jich oklamal tiem, že sú toho nevěděli. Pakli se tomu divíte, že by člověk pro nevěděnie zahynul, znamenajte, že troje jest nevěděnie. Prvé jest, ješto nikakž nemohú věděti pro mladost neb pro nemúdrost pravú, co j’ buoh přikázal. Ti pro nevěděnie kázaní božích ztraceni nebudú, když jsú křestěni, neb v obecné vieře spaseni budú. Druhé nevěděnie jest, a s tiem každý musí zahynúti, když mohúc věděti, co j’ buoh kázal neb zapověděl, i netbají, a mohúc nalézti, nehledají; zdá sě jim, by dosti na tom bylo, že vědie, že mají činiti dobře, a zlého se střieci; ale tiem ještě se mohú oklamati; právě jako by kto řekl: „Vědě, kak budu bohat; vždy to kúpím, na němž bych získal.“ Ale ještě mohl by se dobře oklamati, nevěděl li by, co
