a Měsíce lépeji rozeznati, žádný nečasův, vichřic, bouřek, sněhův, krupobití, přívalův dokonaleji předpověditi nad mé pacienty nemůže, tak že prvé, než by jaká proměna v povětří se stala, oni mnohokrát dobře na tři dni před tim v jistotě a nepochybně, co se toho státi má, pociťují a předpovídají. Nejsou-liž to znamenité věci, páni soudcové? Nejsou-liž ku podivu?

Potom i to veliké chvály hodné jest, že je slavnému lékařskému umění, nad kteréž Bůh nic vedlé těla potřebnějšího lidem nedal, jako bezděk vyučuji, tak že časem lépeji než sami lékaři bylinám, květům, sazenicím, všelikým semenům, kořením, stromům, lístí, ovotcím, pupencům i kovům a jich moci rozumějí. Ať již pominu rozsouzení a rozeznání krve rozličných životčichův a kůže i sádla, mléka, žluče, kostí, kloubů a jiných věcí. Potom co jest které moci a přirození, co zahřívá a rozpaluje a co vysušuje a co svlažuje. Itemcizojazyčný text co jest zacpávající, co otvírající, co odhánějící, co přitahující, co rozpouštějící, co obnovující a utvrzující. Co na předním, co na druhém, co na třetím stupni, tomu všemu výborně je učím. A to jim dávám, aby nejen toliko tomu rozuměli a to spatřovali, ale také toho skutečně požívali, jim ukazuji. Jakož toho všem učedlníkům mým obyčejně udílím, aby víc u nich platil skutek a skušení nežli známost a umění.

Aniž to tak hrubě divné jest, poněvadž darem mým všech národův historie a všech poetu fabule a básně čísti a znáti mohou, ale což právě ušlechtilé mysli za důvod jest, že z čehož všickni jiní lidé zisku svého vyhledávají, tu já sama darmo a beze vší mzdy těm všem věcem pacienty své vyučuji.

Poněvadž pak to vše tak samo v sobě jest, mám tu naději, že srozumíváte jakožto páni a spravedliví soudcové, jaká má dobrodiní k těmto mým žalobníkům jsou, a co také vidíte, jaká oni mi za ně poděkování činí. Ale já dobře vím, co oni tak dlouho přemýšlejí a jakou odpověd na tuto mou řeč dáti se strojí, totiž že to všecko, což jsem já teď vypravovala, spíšejí za nejtěžší bídu než za dobrodiní jaké počteno býti má, a já raději, že jsem zhouba, zkáza a nepřítelkyně lidského pokolení, totiž která krásu člověka měním, která až do kosti jej vysušuji, barvu sličnou v bledou obracím, sílu zemdlévám, sen odjímám, zraku umenšuji, veselí pošmuřuji, z čerstvých nečerstvé a kulhavé