kulhavé činím, kunšty, smích, žertičky zaháním, ruce, prsty, čláňky, ramena, kolena, kůtky a summou všecko tělo shrbuji, lámi, sklíčim, víži a stahuji.

A tak, když oni mně za odpověd to dáti se strojí, přicházejí na to, což se rado všem těm trefuje, kteří víceji vedlé vady mysli své omylným domněním než zdravým rozumem o všelikých věcech soudí. Nevědí zajisté o tom lidé mizerní a konečně nevědí, že mi víceji ku pochvale jejich žaloba nežli k jaké hanbě a potupě slouží.

Nebo já raním-li tělo, duši uzdravuji. Trápím-li život, ducha občerstvuji. Odjímám-li to, co jest zemského, zase to, co nebeského jest, daruji. Připravím-li o kterou časnou a pomijející věc, nesmrtedlnou a věčnou nahradím a navrátím.

A protož, milí soudcové, žádný z vás snád tak nerozumný není, který by nevěděl, že tělo jest neduh nakažující duši, kteráž by nikdá zkvísti nemohla, kdyby prvé tělo neodkvétlo a neschřadlo aneb neuvadlo. Nebo vždycky ta tíž hovádného těla na překážku lidem byla, aby nemohli nebeských věcí stíhnouti a chopiti, poněvadž mnohou přítrž nám v tom tělo činí a jako nějakými mrákotami nás obstírá a obkličuje, kterými by zřetedlnost rozumu a mysli naší zastřína byla tak, abychom vždy toho, což pravé jest, poznati a následovati nemohli.

Pošetřme toho pilně, jakých bíd a strastí lidé okušovati musejí, aby jen tomu smrtedlnému tělu, což by k vyživení potřebného bylo, dostatek dodati mohli. Nemluvím tuto o zbytcích, nebo přirození na mále přestává, ale toliko o tom, bez čeho bezelstně býti nemůže. Za tim hned následují mdloby a neduhové mysli, jako nezřízená rozkoš, falešné domnění a pochybování, strach, lekání, zlá žádost a nepočestné milování, nenávist a jiné k těm podobné neduoživosti, kterež zřídka aneb nikdá nedopouštějí mysli odpočinouti, ale vždycky, aj, trápí a kormoutí, aby nejináč než jako moře aneb jako nádoba vody plná k ohni prudkému postavená vřela. Války pak a bouřky, co zdvíhá bitvy, co vzbuzuje bezpráví a mordy co plodí, k loupeži a zhářství co navodí, než tělo a jeho nesmírná a nenasycená žádost peněz, statku a zboží. Vidíme zajisté, že všecko pro peníze se děje, kterýchž za příčinou těla a potřeby jeho dobývati musíme, odkudž to přichází, že když tělu hovíme, duše se příliš hrubě daleko vzdalujeme.

Jsouť zajisté smyslové těla nápodobní