celé dni s nim se radují, čehož by nikdá nebylo, kdybych já, jenž jsem původ takového veselí, přítomná nebyla.

Odkavadž mohu tomu vyrozuměti, že žádný tak hloupý není, aby zjevně neviděl, že ne tak spravedlivě moji protivníci na mne žalují, jako sami na sebe ukazujíce, že jsou vlastní příčina svého zlého, byť se pak i jaká vinna při mně našla, ta že není tak veliká, jakž by se oni domnívali a vykládali.

Nyní pak, pokudž budu moci, ukáži jaké oužitky a jak mnoho dobrého lidem častokrát přináším. Vás toliko, páni soudcové, žádám, abyšte mne, jakž jste to až posavad rádi činili, dobrotivě a laskavě doslyšeli.

Já sic tomu docela neodpírám, abych neměla mnohým velice těžká býti, ale budou-li chtíti všeho spravedlivě ušetřiti, najdou to skutečně, že mnoho dobrého skrze mne nabývají, čehož by nikdá nedošli, kdybych já jim k tomu neposloužila.

Pohle, jak jich mnoho pro mne v poctivosti jest, ješto by jinak jim se žádný z cesty nevyhnul. Nebo jak nejdřív mne lidé při někom spatří, hned mu místo dávají, postupují a pro mne samou poctivost mu činí, byť pak daleko nad něho věkem, bohatstvím aneb jakým důstojenstvím vyšší byli. Vídáte, jak mnozí na vysokých vozích a pěkně ozdobných koních jezdí i na stolicech nešeni bývají, ješto kdyby mého dobrodiní oučastní nebyli, pěšky by choditi musili. Některým se trefuje, že když jiní všickni státi musejí, podagrici mezi králi a knížaty sedí. Ano i sama knížata to míti chtějí a je k tomu nabízejí. Mezi tim pak služebníci stoličky, podnože a polštáře se vší pilností snášejí a pod nohy šetrně podkládají a všelikou službou se jim zalíbiti chtějí, dodávajíce všeho, což by jim jen vděčné býti mohlo, ješto by jinak beze mne ani s nimi promluviti nechtěli.

Suďtež to, páni soudcové, jsou-li ty věci malé a chatrné a nebylo-li by slušné, aby jich sobě každý vinšoval? Nad to vejš netoliko v schůzkách a sjezdích slavných, ale také při hodech nad jiné ctěni bývají, nebo obyčejně na vyšším místě sedají a jakžkoli stkvostná jídla se na stůl nosí a v krmích a nápojích žádného nedostatku (jakž jest obyčej) nebývá, však předce pro mne jim se dává buďto oupravnější některá krmička, buďto lahodnější víno se přidává. Nýbrž také když všickni mlčí a na přítomné hojnosti přestávají, moji toliko mají svobodu, zač by se jim líbilo, žádati.