hlad často trpí a hrubými pokrmy se nasytí, žížeň truňky vody uhasí, chatrně se odívají a mnohém mizernějí léhají, a kteří se na to oddali, že všech rozkoší se odpověděli. Ale moji pak miláčkové žalobníci, když ve dne i v noci kvasí a hodují, v zahálce chřadnouce leží, na měkých polštářích sedí, prácem jako nějakým vředům se vyhejbají, rozkošmi nezřízenými všelikými, zvláště pak frejem, se hubí a v síle své scházejí, pokrmy nejstkvostnější a nejlahodnější po zemi i po moři vyzbíhají a shledávají, kořením rozličným sobě chut opravují, truňky ne z žížně, ale zlé žádosti a navyklosti sobě odměřují a vrchovatě nalévají a ti na víně domácím nepřestávají a jim žížně zahnati nechtějí, ale raději ji v sobě cizokrajným a neznámým rozpalují, na nejměkčejších peřinách a modracích se válejí, a netoliko nádherně, ale také potvorně se odívají a tak všech nádherností v rozkošech, kteréž zlá žádost lidská vymyslila, zle užívají tak, že jednou měrou duši i tělo mordují a častokrát mně, ješto jsem nad jiné rozmazaná, stkvostná a nádherná, přílišnými rozkošnými zbytky veliké nechutenství činí. Všecku pak vinnu na mne obyčej sčítati mají, na to nic nepamatujíce, že nedobrým chováním svého těla a nemírností v jídle a v pití sami sobě k tomu posloužili.

A tak když sami nejvíce se mejlí a bloudí, však předce (bez Boha a práva) na mě žalovati a mne pomlouvati a po lidech roznášeti nikdá nepřestávají, tak jsouce spravedliví, jako kdyby kdo svývolně a násilně sám do ohně a nebo do moře vskočil a potom ohni nebo vodě to příčítal, jako by oheň aneb voda příčinou největší jeho nebezpečenství byla, ješto by on sám svévolně o hrdlo své se připravil. Ale taková jest lidská povaha, že každý vlastní svou vinnu rád na jiného cpá a sčítá, aby žalobou svou sebe vymluvil a očistil, byť třebas sám všeho zlého původem byl.

Já jistotně k tomu nevedu, abyšte mým holým slovům věřiti měli, ale žádám, milí soudcové, abyšte na mé odporníky pohlídli. Patřte prosím na jich těla, na jich tváře, na jich kůži, vizte usta, suďte barvu, znamenejte vzezření, vyšetřte chodu, a neseznáte-li toho, že jsou ta všeckna znamení přílišné a nezřízené nemírnosti a nestřídmosti tělesné, nejsem proti tomu, abych třebas vedlé ortele vašeho smrti neměla podstoupiti. A tak tehdy ne já jsem tak zlá a škodlivá,