dáti, a to podlé práva. Potom pán, poznav spravedlnost náši, kázał nám náše złaté vrátiti, kteréž jsme z bázně a z strachu łotru dali. A tomu łotru kázał druhých sto ran dáti pro tu nepravost, a že hanbu pánu učinił jest, neb sou sobě to velmi vážili a pravili, že nepomní, by se taková nepravost stała kdy v Jeruzalémě lidem neznámým od mouřenina.

Po tom bití łotr domłouvał pánu, že by neprávě nad nim učinił pán. A řekł jemu łotr: „Nejsi pravý Aráb, nebs mě kázał bíti viec, než právo jest. Já jsem se poznał a pravdu před tebou pověděł, a protos mě ještě kázał bíti.“ Pán se rozhněvał na łotra velmi i kázał jemu třetích sto ran dáti a velmi veliké rány jemu naposledy dávali, že jej potom musili přeč nésti. Ještě pán, sa přemožen hněvem, posłał za nim do karvasaru, aby lotra na dvé rozťali. Neb sem słyšał, že je to právo v jeruzalémské zemi, když kdo velmi zavinní, tehdy umrskajíc jej, na dvé přetíti káží.

Já pak a tovaryš, jsouce strachu naplněni, tázali sme se pána, co máme činiti, i rozkázał nám s hradu jíti. A židé se k nám přívětivě okázali a přijali nás k sobě, neb tovaryš můj był žid. Také sem tomu srozuměł, že sú židé z těch národů najvěrnější křesťanom a činie právě jim. Potom té naší příhody, kteráž se nám stała, roznesła se pověst po všem Jeruzalémě, až se to donesło i žołdána do Ejipta, která se nepravost stała nám lidem neznámým v Jeruzalémě, a když sem se tam dostał, tehdy žołdán kázał mi dáti svuoj list, abychom po jeho zemiech chodili nebo jezdili svobodně beze všie překážky.

V Jeruzalémě jsem był tři neděle a ohledał sem všecky věci, kterýchž sem mohł dojíti. I šeł sem k bosákom a był jsem u nich několik dní a pravił sem jim, kterak sem z země daleké přišeł k nim z české. Tu se ke mně přívětivě měli a łásku ke mně ukazujíc, všecky potřeby mi dávajíc. A słove na huoře Sion, kde bosáci kłášter mají, a tu král David měł svuoj dvuor a tu jest bytem był a již nynie słove Večeřadło Páně a již jest na tom miestě kosteł, kdež jest Pán Kristus večeřał s svými učedlníky u Veliký čtvrtek a kdež jim nohy