kdež zaraził błesk svatého Pavła, když se jest brał s mocí kniežat, aby křesťany hubił. To miesto jest mezi zahradami a od Damašku jest, jako by mohło býti čtvrt míle. Znáti, že jest někdy na tom miestě był kosteł, i pravili mi křesťané i židé, že by jej zbořili pohané, a to pravie, že proto učinili, že pout bývała veliká k tomu kostełu od křesťanuov, i nechtěli tomu pohané, totižto múřeniné, aby se ta čest dáła svatému Pavłu, kteráž na samého boha słušie. Také mi okazovali ten duom, v kterémž křest přijał svatý Paveł, a ten duom jest u městské zdi nad potokem u té brány, kterouž chodí k svatému Pavłu. Také do toho domu pohané křesťanom brání choditi a jest zazdien a stojí pustý. Potom mě přivedli k tomu miestu, kudy jest spuštěn był svatý Paveł přes damašskou zed v koši.

V Damašku sou lidé rozličných věr, jimž sem já nemohł vyrozuměti. Hned sou židé dvojí: jedni Samarytáni a druzí tito obecní židé. Také sou viery řecké, římské, turecké, než najviec arábské, totiž pohanské, neb sou oni páni země té, kteráž jest zaslíbena židom. V Damašku mi pravili o jakýchs lidech, že sú viery rozdielné i obcovánie od jiných všech jednot, kteříž sou v zemi té i v jiných okolních, a praví, že by ještě v tom puovodu a naučení zuostávali od apoštołuov, a jest hned krajina pod horami damašskými a nad Jordánem i około Galilé. Také mi pravili, že jiných lidí mezi nimi máło jest než jich viery a ti lidé jiných obchodův nemají, než sou řemeslníci rozliční, a vinic mnoho mají a na těch děłají a opatrují je. Rád sem chtěł zvěděti, co sou za lidi, i nesměł sem se mezi ně vážiti sám, neb było daleko s cesty a také byli by mi kupci ujeli, neb jsme již byli jako na cestě, když mi o nich pravili. A těm lidem Arabi svým jazykem řiekají Druhové.

Potom z Damašku jsme k Jordánu potoku čtyři dni cesty měli a było času toho około Hromnic. Tu sme měli koňom, vosłom, vełbłúdom pastvu čistú, neb již była čistá tráva zelená a veliká miesty do kolenou. Také ihned odtud země se tepłá počała, neb jedné jakž jsme Jordán přejeli,