ko[90r]číslo strany rukopisumu co uškoditi, to uškodíš. A kto jest kdy slýchal většieho vražedlníka nežli tě, Neščestie? A ač nevždy lidi hubíš na jich životě, ale hubíš je a zahlazuješ je na jich cti, na jich dobrém, na jich statku, na jich rozličném dobrém přebývaní svým zlým protivenstvím, pro něžto mnozí z mnohých a z rozličných teskností a z mnoho zamúcení v rozličné nemoci upadají a z těch často nemocí[gn]nemocí] nemoczye smrti sú poddáni. Ty si již ve všem zlém ohýralo jako který Kain v své zlosti, v tvém srdci jest zapeklita všeckna zlost jako v kterém faraonovi, podmaniti chceš podlé božie stvoření, lidi jeho svobodné. Činíš jako onen zlý a protivný kněžského řádu člověk[go]člověk] Czlowieka Abimelech, jenž LXX svých bratruov zabil a shladil s světa, aby naň na samého dědictvie spadlo a sobě neměl žádného, jenž by[gp]by] byl s ním byl zarovno. Toběť bude řečeno, zlořečené Neščestie, slovo ono: „Země, otevři usta svá a tě pohltí[gq]pohltí] pohltie.“ I zdali s ty také druhý[gr]druhý] druhdy Saul? Když byl v starosti již stár, i v té starosti ješče své zlosti nenechal, pro něžto potom byl z svého duostojenstvie a z své cti vystrčen a ponížen. Třetí jsú zlořečeni, jenž se od svého Stvořitele pravým svým marným netbáním vzdalují a odvracují[gs]odvracují] odwraczugie [90v]číslo strany rukopisutak majíc za to, jako by od žádného nepošli, jedno od sebe sami byli. Ty s to, zlé Neščestie, ješto v svú zlost úfáš a se dálíš od svého Stvořitele netbaje jeho znáti, mněje, by samo od sebe bylo; žádného za nic nemáš v sobě, žádného slitování netbáš, vším hrdáš, vše podlé tiskneš, nemáš v sobě žádného slitování, žádné dobroty; ano mudřec Pytagoras praví, veilmi znamenitě píše to v svých knihách a řka: „Založenie bázni božie jest slitování [k]text doplněný editorem člověka a dobrotu k němu míti v jeho potřebě.“ Ale jáť jie věru u tebe nečiji. A snad se tomu těšíš, jemuž se jest těšil nemúdrý onen, o němž praví David v žaltáři a řka: „Řekl nesmyslný v srdci svém: „Není Boha!“ Ale takť já mám za to, žeť k tobě v tvéj nesmyslnosti bude řečeno slovo ono Davidovo: „Zlořečeni buďte, jenž se odchylují od přikázaní tvého, Bože, a jenž sstúpili s svých cest; zatraceni buďte všickni, jenž zlost vedú.“ Ano to praví Šalomón mudřec v uonom svém Přísloví, ješto je mluví takto řka: „Synu milý, boj se Boha a krále, ještoť jest náměstek jeho, a s jeho utrhači všech lidí nepřebývaj; neboť jim jich zatracení brzo příde a jich snitie jest hanebné.“ I koho kdy Šalomón tak