[89r]číslo strany rukopisuprotivenství na počátku bývá příčina veliké nechuti a veliké bludné nepřízni na skonánie.“ Ano to múdřie lidé pravie k témuž míníc, že hřiech před Bohem od člověka k člověku a nechut od lidí k lidem jest a bývá vždy nóv. Ba, ano to mudřec praví: „Ktož zlost kde seje, ten nepřiezen a nelibost sobě sieti[gk]sieti] ziti bude a sám svým setím zahyne a ode všie příčiny lačen ostane, a kto dluh zajímá, záplatu vrátiti má.“ Vezmi ty, Neščestie, toho příklad na mně! Bychť já tobě mohl se čím odplatiti a světiti se, toť bych učinil pro to protivenstvie, ješto s mi je učinilo, a pro ten pych a pro to bezprávie. Avšak já tak volati nesmiem, jakož bych rád, a viece mlčeti musím, nežli smiem volati, znám to, žeť volám jakž tak a křičím časem, kde věda, zdali by ty, zlé a nestydlivé Neščestie, mě zase čím utěšilo a mně muoj přehrozný smutek nahradilo. Neb to mně se stalo, ještoť se snad nestalo žádnému člověku. Ej, Neščestie, by ty to však vědělo, kterak já netoliko, smutný Tkadlček, volám, a tož tíše, ale téměř jako vešken svět škřeklavě, a viece dobří lidé nežli zlí! Nedarmoť jest heslo starých lidí, ješto řiekají: „Čert čertu oka nevyklne.“ Ty, zlé Neščestie, samo v sobě, ty zlé lidi sobě dlúho zachovati chceš, ale dobrých