[91r]číslo strany rukopisuznamenitě mínil, jako tě teď míní? I kto jest kdy větší utrhač byl i velikým lidem i prostředním i najnižším jedno ty?

Nevíš li toho, Neščestie, žeť ješče jest věcí na světě, ješto jich Buoh velice na člověku nenávidí, z nichžto sobě vybeř, také liť tě v tom kterém kusu nenávidí. Prvé jest oko k marnostem světským a ku oplzlostem přiklonité. Druhé jest jazyk klamovný neb špílný. Třetí jest ruka krvavá, totíž vražedlná, člověčie krev prolévajícé. Čtvrté jest srdce zlobivé a hněvivé proti svému bližniemu. Páté jest srdce naplněné zlého myšlenie a nečistého. Šesté jest rozsievaní zlosti a hněvu mezi bratřie nebli mezi bližními, je spolu vadíce.

Ó, hanebné a více nežli hubené Neščestie a mizerné, seždaj, ať již[gt]již] gich vypovím tvé zahubení! Budeš li té všie bídy co mieti, o niež s již slyšalo, ej, Neščestie, znamenaj[gu]znamenaj] znamenayte své zahynutie, znamenaj své potupení pro své zlosti! Bychť já tobě pak co jiného nad to pravil, ty již samo vše vieš i slyšíš proti sobě mnoho zlého, mnoho nelibého. Než viem, že toho nevelmi tbáš, a snad z zúfalstvie, proto[91v]číslo strany rukopisuže s toho v své zlosti již zapeklito; a jestliže to činíš z zúfalství, slyš, coť tobě i také každému praví svatý Augustin: „Snáze jest Bohu nebesa nová učiniti a jiná stvořiti, nežli zúfalého a hřiešného člověka spasiti.“ Neb na stvoření nových nebes Buoh nic nepotřebuje, ale na spasení člověčie zúfalého člověka potřebuje Buoh jeho vuole a chtění jeho k tomu, a jestliže jeho chtění a jeho vuole k tomu není, Buoh jeho spasiti nemuož. Ty tak netoliko si zúfalé v sobě samo, ale ješče se tiem vydáváš a toho sobě kakúsi pochvalu činíš.

Než jedno divno mi do tebe, proč ty se tiem chlubíš a svú zlost vypravuješ, proč ty pravíš své protivenství, vida a slyše všeckno budúcie zlé proti sobě na vše strany, nemoha[gv]nemoha] nemohla sobě pokoje dáti v své zlosti, všady tu zjevuješ, všady ji vydáváš. Ano múdrý Aristotileš, když byl otázán, co by to bylo, ješto by nemělo všady a téměř nikdy[gw]nikdy] nikdcz praveno býti, ač by to i pravda byla, odpověděl a řka: „Se samého nebo se samu chváliti a o sobě svú dobrotu praviti.“ A poněvadž jest ten nedal, aby kto o sobě co dobrého pravil, ješto by však dobré bylo slyšeti, což pak ty, hanebné Ne[92r]číslo strany rukopisuščestie,