[83r]číslo strany rukopisuškrobeným šlojířem, tuť jest také byla vysoké mysli a bujného kroku dvořka s svým návieřem a s svým ošivkem. Tuť jest také byla i baba bezzubá, hrbovatá s svým kuželem. Ti všichni lidé byli jsú proti tomu muži, naň sekúce, naň tepúce, naň tú braní házejíce, každý tiem, ktož co měl, podlé svého řádu; ale nic jemu uškoditi nemohli.

A jestliže chceš ty, Tkadlečku, výklad té našie osoby věděti, jenž ne my, ale Řiemené o nás tak pravie, čti Fulgencia toho mistra, jenž píše v svých knihách O obraziech a o postavách a o osobách rozličných ctností i nectností; snad tu o našie postavě také nětco shledáš; jakožť sme již vypravili, jehožto, ktožť nás zná v našie moci a v na[83v]číslo strany rukopisušem protivenství, bez výklada nás zná, ač pak nerad, vždy nás zná, kto sme my a co sme my.

Dále nás tiežeš, odkud sme my. Slyš tehda! Myť sme odevšad, avšak nejsme odnikudž. Odevšad sme takúto měrú: nebť není toho miesta, toho kútu v žádné zemi, na všem světě, bychom tu nebyli, bychom tu s svú mocí nepobyli a s svým přivládaním; posluov nám třeba není, všadyť sme mocí svú sami. Dobřeť jest o nás pověděl mudřec pohan řka[fr]řka] rza rza: „Neščestie jest o jedné noze, avšak jest tak brzké, [že]text doplněný editorem s Štěstiem všady stihne, jenž o dvú nohú běží.“ A nejsme odnikud tiem kusem, neb sme nepošli odnikudž a z ničehož. Naše první moc a prvé protivenstvie jest bylo ukázáno na prvniem člověku Adamovi, že z okušenie jablka jemu zapověděného[fs]zapověděného] zapowiedieno byl mocí naší věčné smrti poddán. Tuť jest naším zjednáním Adam věčné smrti dán a oddán, i podnes my, Neščestie, s Smrtí tovařišíme. Tu jest nám a Smrti plná moc a právo dáno a poddáno na jeho všechny budúcie až do skonánie světa, abychom žádného svým protivenstvím neminuli; a tu moc máme od svrchnieho Stvořitele nebe i země. Sám s dřieve nás tiem potkal a řka, že za to máš, že my s Smrtí spolek máme. Jistě věz to, žeť se to často přiházie, že což my po[84r]číslo strany rukopisučnem,