[51r]číslo strany rukopisunemilé Neštěstie, ješto s ze mne, z božieho stvořenie, potvoru učinilo; ty s to Neštěstie, ještoť sem se tebe[bu]tebe] tebu dávno lekal i všech piesní tebe sem se ustyděl. Jáť se tomu divím, ký čert tě na mě poslal, jakýť jest čert moc nade mnú dal, jakýť jest čert aneb ký Veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil a navedl. Jáť se tomu divím, co tiem mieníš. Věřímť toho svému Stvořiteli, žeť jest tobě téj moci nedal, anižť toho nádvorstvie od něho máš, aniž toho kterým kusem hodno. Než ty pak pravíš, že tě Buoh k tomu vydal a k tomu zvolil. Jáť neviem toho, než toť já viem pohřéchu, že s mě zbavilo mé útěchy a mě hanebně odlúčilo od mé všie útěchy i mé všie radosti i mého všeho dobrého veselé, a mě již jako k děnivě věčnému smutku oddalo a ve dcky vložilo a mě v smutném rejistru všech teskností do smrti napsalo.

Ej, toť jest již teprv a opravdu svár mezi mnú a mezi mú přezmilitkú a přenajmilejší, toť jest křik nade všechny sváry a křiky. Ach, toť již slove svár a pravé rozhněvánie, ješto se zase u mier nikda nevrátí! Ach, že sem to kdy zvěděl, což jest hněv mezi dvěma milýma člověky! Ach, ach a vždy ach, a vše na tě, zlé, hanebné Neštěstie! Ach, zlé Neštěstie, již jest preč s tiem zlým hněvem má vše radost i s mú mladostí dřieve času! I k čemu živ já sem déle i čemu se já těšiti mám, čemu se již radovati mám, kam se již v svú najvětší potřebu utéci mám? I co já již milovati budu i co milovati mám, ano mě již vše mine, i čemu se již těšiti budu, čím již vesel budu a bývati utěšen,