lid[114r]číslo strany rukopisumi zjeviti nesmějí, avšak sobě tiem druhdy utěšení činie. Jsú jiní, ješto každého člověka řeč svým smyslem a svú řečie chce ozdobiti. Jsú jiní, ješto sobě všecky lidi zachovati chtie, chtíce tady u přiezen vjíti světskú. Jsú druzí, cokoli jednají, nikdy sami sebú toho nejednají než vždy po jiných lidech, zda by je co potkalo, aby z toho vyjíti mohli a toho odbyti. Jsú jiní, ješto se všeho strachují. Jsú jiní, ješto vše zvěděti chtie. Jsú jiní, ješto s lidmi se všemi bydlé velmi ochotně, a kromě očie o nich nic dobrého nepovědí. Jsú jiní, ješto všechna tajemstvie lidská zvěděti chtie, avšak svého žádného nezjeví. Jsú jiní, ješto každého člověka tupie, a sami se za najlepšie mají[ig]mají] magie. Jsú jiní, ješto by rádi, by je každý znal. Jsú jiní, ješto, co činíce, to vše s dobrú myslí a dobrú měrú to činie. Jsú jiní, ješto na všech činech, na všech věcech všechny lidi jiné súdie a zpósobují, onohono jinak, onoho tak, a opět onoho tak, onoho jinak. Neb jestliže jest který člověk podobný, pokorný a [s]text doplněný editorem světskými věcmi nic činiti nechce, tak hned pravie naň, že jest pokrytec; neb jest li kto mdlého přirození a kterého posilnění požívá, tak hned pravie naň, že jest lakomý; a jest li kto tichý, tak hned pravie, že jest báznivý; jest li kto spravedlivý, takť hned pravie, že jest ukrutný a nemilostivý ani milosrdný a pravý tyran