[114v]číslo strany rukopisuukrutný; jest li kto sprostných řečí a postavy sprostné, tak naň hned pravie, že jest nemúdrý a bez smysla a bez dobrého rozumu; jest li kto vesel počestnú kratochvílí, tak naň pravie, že jest roztržitých skutkuov a svěcký v svých věcech; jest li kto, jenž múdrosti požívá a po té lidi nerozumné treskce, tak hned naň pravie, že jest zlobivý a lidský utrhač; jestliže kto jest, v zákonu v kterém počestném bydlí a v něm nětco dobrovolně nad kázen dobře činí, tak naň hned pravie, že se nad lidi pne a zpíná nad ustavenie božie a nad ustavenie [chce]text doplněný editorem býti živ s anjely za jedno; jest li kto, ješto jiné treskce a jiné káže, tak hned pravie, že se chce v tom ukázati, že také jest smělý, až chce, aby o něm pravili, že jesti on velmi spravedlivý a múdrý; jest li kto v skrovnosti živ, tak hned naň pravie, že jest skúp a nesmí toho požívati, což má; jest li kto, že rád káže a rád o Boze a o jeho svatých dobrých skutciech praví a o jiných dobrých činech a o dobrých dielech, tak naň hned pravie, že to činí z světské chlúby a z lidské pochvaly, aby mu za to dávali obroky neb jinú tělestnú potřebu, neb aby ho proto ctili mezi lidmi; jest li kto, ješto snad pro rozličný nedostatek kázati aneb jinú duchovní práci vésti nemuož anebo se k tomu pro rozli[115r]číslo strany rukopisučné příčiny a pro rozličné nedostatky nevedl anebo snad toho daru od Boha nemá, tak hned pravie naň, že jest zlý a netbánlivý a zúfalý; jest li kto, ješto snad má lásku a přiezen lidskú k sobě, hned naň pravie, že jest téj dobyl pochlebenstvím; jest li kto, ješto pochlebovati nechce a pravdu praví, hned naň pravie, že nenie dobře při sobě a nemá smysla, anebo že jest trženina; jest li kto, ješto co dobrého obecného z svéj dobroty činí a to vede buď kterýmkoli kusem, tak vždy od lidí súzen bude, od jednoho jinak a od druhého jinak a od onoho tajně a od onoho zjevně a od onoho sic a od onoho tak.

A tak, že vždy člověk, jsa v kterémkoli stavě aneb v kterémžkoli řádě, vždy puotky a nechuti má od lidí, ale naším to vše jednáním. Jsú ješče jiní, jichžto obyčeje podobně vybrati nemuožem ani takýchžto lidí obyčeje prostraně vypsati. Bychom všech řečí jazyk vymluviti uměli a všech lidí přirozený a učený smysl měli a rozumy nebeských anjeluov se vší múdrostí měli, lidských všech vášní a obyčejóv a jich všech puotek bychom nevymluvili. Poněvadž každý člověk na světě netoliko jiným člověkem jist býti nemuož, ale