[112v]číslo strany rukopisusvěta čest má, že mní i za to má, že jest i k Bohu dobrý. Jsú jiní, ješto, chtíc chytrostí a ne věrú dojíti lidský úmysl, co kto umí, přikáže se rozličným pánóm, aby tady se zdvihl k zbožie, ke cti a k jiným světským lehkostem. Jsú jiní, ješto myslé, by kterak mohli zlé učiniti, a to se jim zlým od světa neodplácelo, že by se v tom vždy ukázali, aniž by toho pro Buoh nechali. Jsú jiní, ješto se ve všechny rady mocných lidí trú, aby tady pod se jiné tiskli. Jsú jiní, ješto o žádném člověku nic dobrého nemyslé. Jsú jiní, ješto ničímž od druhých vděčni nejsú. Jsú jiní, ješto všechny jiné káže a treskce, a sám sebe nekáže aniž tresktánie přijíti chce. Jsú jiní, ješto jedno k svéj vuoli bydliti chtie. Jsú jiní, jenž se sami sebú stydie. Jsú jiní, jenž svú nerozumnost a svuoj nesmysl v klam a v kratochvíl obracují. Jsú jiní, jenž klam svuoj svobodenstvím a řečí smělú přivésti umějí. Jsú jiní, jenž v svých řečech nikdy bez klamu nejsú, chtíce tiem řeč svú podobnějí ozdobiti. Jsú jiní, jenž klam svuoj jinými lidmi chtie vyvésti. Jsú jiní, ješto z pravé hrdosti a z pýchy pokorni se činie. Jsú jiní, ješto všem lidem raditi umějí, a když je samé co potká, tehdy jako by smysla neměli, tak se stavějíce. Jsú jiní, ješto všem lidem jich věc vyvésti chtie, a sobě sami spomoci nemohú. Jsú jiní, ješto k řečem smělost mají na své mysli, a když těch lidí dojdú, ješto s nimi