Ra[116v]číslo strany rukopisuduj se, že s jie prázden; však vieme, a to již od nás slyšíš, že jiné míníš nežli jmenuješ, jedno že tepeš psa miesto lva, ani tebe již oba odběhla, a ty také je již oba zmařil i jich stopy ztratil, neb s psa zaháněl a ke lvu s svobody míti nehledal; proč, to vieme, ač jest pak k mysli bylo, jakož vieme. To již mimo se pusť jako minutú zimu a děkuj Bohu, žeť tě toho lva zbavil jako nemoci veliké. A pomni to do své smrti, že na veliké a na nechvilné vodě malá lodíčka brzo utone a trváti nemuož dlúho k sobě nepodobná věc, jakožkoli zpojena jest. Navrať se zase; bude liť se ješče čeho chtíti podlé světa, ščestie tebe nemine. A děkuj Bohu, že s té prázden, pro niž s ty sám nikdy a na své mysli prázden nebýval i mnoho jiných nechutí byl dočekal, pro něžto by i Smrt k tobě čáku byla bez pochyby mívala, a raduj se, že s jie znikl a vyšel z její kázni, žeť tě jí sám Buoh zbavil a tě z jejích světských osídl a z jejie nesmyslné kázni vyňal a v svú milostivú kázen míle a dobrotivě přijal, jenž jest tobě dáti viece tisíckrát slíbil a tě takúžto nebli vyššieho řádu obdařiti, ač o to státi budeš. Máš tři dary od Boha: ščestie podlé přirození od dobrých lidí, výmluvnost prostranú v dobrých rozprávkách, smysl a roze[117r]číslo strany rukopisuznánie brzké, co býti aneb nebyti muože. A chovaj se, byť se tebe ta ohyzda nedržela, ještoť ji pověděl Galienus ten mistr a řka: „Uměnie, učenie a přirozenie nic platno není na to člověku.“