[102r]číslo strany rukopisunám viece děkovati by měl, že s tu svú, jakož pravíš, tobě milú ztratil uplně; tak s ji ztratil, jako by zimnici tu najlítější třesújící ztratil, nelekaje se jie zase navrátiti. Raduj se a buď vesel, že s jie pozbyl, dokud s mohl, v ty časy, dokudž jsi k nie milost měl a lásku, nežli by byl dočekal, že by k nie byl měl mrzkost a nelásku a jie zbýti nebyl mohl. Zpomeň, coť praví múdrý filozof: „Svoboda nenie dobře zlatem zaplacena.“ Téj jsi účasten a ji, ač chceš, osedneš, jížto múdrý Šalomón osiesti nemohl, silný Sampson zachovati neuměl, krásný Absolon dojíti se neučil, výmluvný Achiles sobě zvěhlasiti neuměl a mnoho jiných jie sobě zachovati nemohli. Dotěž se Richarda, toho mistra, cožť ten k tomu die, jako by se ke všie takové řeči přimlúval, a řka: „Veliký pokoj a ukrácenie všeho nepokoje jest každého člověka světské marnosti a světské obludy a světské libosti v srdce nepustiti a jich příčin nežádati.“ I co kdy tobě učinilo viece nepokoje nežli milost? I co tě kdy popúzelo k nepokoji nežli milost? I co tě kdy ke všem světským marnostem drželo a silně tě k nim vodilo? Jedno milost! Vybeřiž sobě tehdy, co zlého pochodilo tobě z milosti!

Mlč, Tkadlečku, mlč a věru mlč a nedaj nám se již mnoho kázati! Však s s to múdr, že sám rozumíš, žeť [102v]číslo strany rukopisusme dobře nad tebú učinili. Nečiň, jako činí ti, ješto nemají řeči prostrané, jenž šmatlaví slovú, o nichž praví Symachus, ten mistr pohanský, že od přirozenie ti lidé rádi mnoho mluvie, řka, že rádi proto mluvie, [že]text doplněný editorem v téj řeči šmatlavé sami k sobě libost mají. Ach, toť bychom s tebú ani s takýmiž neradi pod jednú střechú a v jednom domu dlúho přebývali, ano to Pytagoras radí, aby se těch [lidí]text doplněný editorem každý choval a takýchžto, ktož kde muože, s nimi v jednom domu nebýval. A pakli mlčeti vždy již nechceš a mlčeti již netbáš, šmětli neb právě mluv, lib se řeč naše neb nelib, slyš neb neslyš, tak tě vždy přirovnáme k téj modle a k téj soše, ješto ji sobě kázal byl učiniti Nadobochodonozor král, o němž se píše, že byl učinil modlu jednu jako sochu nebo jako slúp někaký vzhuoru postavený. Téj modle král ten byl kázal učiniti hlavu zlatú s hrdlem, ale prsi a ruce byl kázal zdělati stříbrné; břich a ledvie, toť jest byl kázal vzdělati mosazné; nohy, totížto svrchnie strana, stehně, ty kázal učiniti železné, ale dolů dále z podkolenie až do chodidl byli jsú jedni údové olovění[hp]olovění] oloweni a druzí hlinění.